Byl uhrančivě pohledný, uměl jezdit na koni jako bůh a v Cannes kráčel po červeném koberci ruku v ruce s francouzskou hvězdou. Pro většinu Čechů a Slováků je navždy princem Bajajou, němým hrdinou s jemným pohledem. V soukromí však Ivan Palúch platil za slávu krutou daň. Manželka s dcerou utekla do Rakouska, režim ho semlel, léta boje s depresemi nezastíral a sám přiznal, že jednou přemýšlel, jestli nemá všechno ukončit.
Cesta na červený koberec a tři velké slávy
Lásku k divadlu dostal od tatínka ochotníka. Od malička zpíval, recitoval, šel si tvrdohlavě za herectvím. Na bratislavské VŠMU to ale skončilo dřív, než začalo. Kvůli šerosleposti musel školu opustit. Nenechal se odradit, hrál v oblastních divadlech, hostoval i v Česku a postupně se o něm začalo mluvit.
Pro film ho objevil Miloš Forman, když na Slovensku hledal tváře do válečného dramatu Tam za lesem. Palúch v roli poručíka Dohnala zaujal tak, že si ho všiml i František Vláčil a pozval ho na kamerové zkoušky k Markétě Lazarové. Tam vznikla jedna z jeho životních rolí, Adam Jednoručka, a také silné pouto k režisérovi. „Vláčil nás vychoval. Byl to absolutní génius! Tam jsme každý den dostávali neuvěřitelné lekce herectví…,“ vzpomínal pro Aktuality.sk.
Pak přišel rok 1968 a s ním zlom. Německý historický film Michael Kohlhass, jugoslávská černá komedie Brzy bude konec světa, po boku legendární Annie Girardot. Oba filmy byly nominované v Cannes, k tomu se mimo soutěž promítala i Marketa Lazarová. Palúch tak měl v programu festivalu hned tři snímky. „Anička byla fantastický člověk,“ řekl ve stejném rozhovoru a dodal, že u velkých hvězd ho fascinovala skromnost.
Princezna, která utekla, a dcera za zavřenou hranicí
Sláva ale nebyla to jediné, co v těch letech chutnalo opojně. V Bělehradě na ambasádě poznal tanečnici a choreografku Blanku Modrou. Pár pohledů, rychlá svatba, dcera Markéta. Znělo to jako scénář k romantickému filmu. Jenže nad jejich štěstím se začala stahovat mračna normalizace.
Po návratu z Cannes mu rozstříhali pas, zahraniční nabídky musel odmítat. Přesto ještě stihl trezorové filmy jako Ucho nebo Zabitá neděle a v roce 1971 princovskou roli v pohádce Princ Bajaja. Tehdy už ale bylo ve stranických šuplících rozhodnuto. Neskrýval odpor k okupaci, přátelil se s Kohoutem, Landovským, Havlem, a to režim nesnášel. „Když vás odříznou na rozletu, je to strašné. Je mi z toho smutno,“ svěřil se krátce před smrtí v pořadu 13. komnata.
A pak přišla rána, kterou dodnes fanoušci vnímají jako tu nejkrutější. V roce 1974 odjela Blanka s dvouletou Markétkou na návštěvu do Vídně a už se nevrátila. Pro normalizační úřady dokonalý důvod. Palúcha vyhodili z divadla, nesměl točit ani hrát, a když hledal práci jako dělník, často narazil. V té době trpěl těžkými depresemi. „Byly to tak strašně depresivní časy, že jsem přemýšlel, že to všechno skončím,“ přiznal otevřeně v 13. komnatě. Žena mu svým rozhodnutím vlastně zničila život.
S dcerou se mohl setkat až po revoluci, po dlouhých sedmnácti letech. Setkání, na které čekal celý život, ale dopadlo bolestně. „Stalo se, že se s vlastní dcerou neumím ani domluvit. Dcera hovoří německy, já ne,“ řekl smutně v televizi. Dopisy z obou stran hranice navíc často mizely v šuplících tajných služeb.
Bouřlivák s neuvěřitelnou energií, který se nevzdal
Nakonec se přece jen zvedl ze dna. Opřel se o partu z horské služby Velké Fatry, kterou sám spoluzakládal, bral co šlo, menší filmové role, televizní projekty. Podruhé se oženil s „obyčejnou ženou z Oravy“, s níž měl syny Ivana a Martina. Manželství se časem rozpadlo, Palúch měl pocit, že selhává jako živitel. V 13. komnatě hořce vzpomínal: „…dětem jsem nemohl koupit boty, vzít je do cukrárny.“
Později potkal ženu, kterou nazýval svou životní láskou. Seznámili se, když připravoval její dceru na konzervatoř, spolu měli syna Petera, už se ale znovu nežnil. „Škoda, že to nepřišlo dříve. Je to moje životní láska…,“ řekl o ní bez patosu.
K tomu učil mladé herce, pomáhal zakládat Fakultu dramatických umění v Banské Bystrici, působil na konzervatoři. V novém tisíciletí si ještě párkrát stoupl před kameru a v roce 2008 převzal na festivalu Artfilm cenu za celoživotní přínos filmu.
Jeho někdejší pohádková princezna na něj nezapomněla. „Byl to bouřlivák s neuvěřitelnou energií, který už od rána jezdil na neosedlaných koních, vyprávěl vtipy, sám se u nich nejhlasitěji smál a potom flámoval až do hluboké noci. Připadal mi nezničitelný,“ vzpomínala Magda Vášáryová pro iDnes.cz.
Přesto se jeho srdce 3. července 2015 v Martině zastavilo. Zůstal po něm odkaz jednoho z nejvýraznějších slovenských herců a na obrazovce princ, který vždycky dojede pro princeznu, i když v životě sám na happy end nedosáhl. Jestli si jej chcete připomenout v televizi, Nova nasadila Prince Bajaju na Štědrý den 24. 12. v 8:50, reprízu uvidíte 27. 12. v 7:40.
