Češi právě bojují o olympijské čtvrtfinále a také letošní hokejový turnaj znovu udává hlas, bez kterého si velké zápasy nelze představit. Robert Záruba komentuje národní tým přes třicet let a jeho projev tvoří kulisu největších úspěchů i pádů. Zárubovy spontánní výkřiky často přežijí samotný výsledek a zlidoví. Připomeňte si legendární hlášky, které se staly pevnou součástí hokejové historie.
Jazykový ekvilibrista
Robert Záruba je úkaz. Komentování pro něj představuje disciplínu, kde snoubí encyklopedické znalosti s absolutní pohotovostí. Jeho příprava je pověstná, před každým turnajem tráví hodiny studiem soupisek a statistik, aby ve správný čas vytáhl detail, který diváka posadí do křesla. Přesto ty nejsilnější momenty vznikají spontánně.
Nebojí se neologismů, metafor ani přirovnání, která by v učebnici žurnalistiky působila nepatřičně, ale v přímém přenosu fungují dokonale. Umí gradovat napětí, umí křičet i mlčet. Čeští fanoušci si jeho hlas spojují s těmi největšími nervy i největší radostí. Je to on, kdo dává hře emoce. Hokej v jeho podání je drama antických rozměrů, kde se z hráčů stávají hrdinové a z ledu bitevní pole.
Přepište dějiny
Absolutním vrcholem a momentem, který definoval celou jednu generaci, zůstává finále olympijského turnaje v Naganu v roce 1998. Záruba tehdy pronesl větu, která se stala nesmrtelnou a kterou dodnes citují i lidé, kteří hokej běžně nesledují.
„Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje, jsme olympijští vítězové! Přepište dějiny, Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji,“ zakřičel do éteru v momentě, kdy siréna ukončila trápení ruského týmu.
Od večerky po dálnici
Záruba má vzácný dar glosovat situace tak, že zlidoví. Jeho přirovnání často čerpají z naprosto všedního života, což vytváří kouzelný kontrast s dramatickým děním na ledě. Když obránce Radko Gudas na loňském mistrovství světa v Praze tvrdil muziku a čistil prostor před brankovištěm, Záruba to pro Českou televizi shrnul s vtipem sobě vlastním: „Gudas, to je školník, kterému nikdo bez přezůvek neprojde.“
Podobně originální byl i v roce 2010, kdy národní tým balancoval na hraně vyřazení. Po prohře s Norskem byla nálada v zemi pod bodem mrazu. Záruba se ale odmítl poddat skepsi a vyslal k národu jasný vzkaz: „Pokud jste nad tímto týmem zlomili po prohře s Norskem hůl, tak honem pospíchejte do večerky pro vteřinové lepidlo.“
Jeho kreativitě neunikli ani dánští soupeři, se kterými se český výběr pravidelně potkává. Na šampionátu v roce 2025, kdy David Pastrňák předvedl jednu ze svých geniálních akcí, Záruba s lehkostí popsal situaci, kdy česká hvězda projela obranou soupeře jako nůž máslem. „Góóól! Tak to byla nááádhera. David Pastrňák si tam udělal z dánského pásma dálnici s odpočívadlem a čerpací stanicí,“ zahlásil komentátor.
Rachna kachna a zlatý hattrick
Některé hlášky jsou zvukomalebné, jiné úderné svou jednoduchostí. Když Karel Rachůnek v semifinále mistrovství světa 2010 vyrovnal proti Švédsku sedm sekund před koncem, Záruba propukl v ryzí euforii. „Rachna, kachna to to letělo!!!“ řval do mikrofonu. Tento pokřik, který vznikl spontánní úpravou hráčova jména, se okamžitě stal hitem.
Stejně silný moment přišel v roce 2001. Český tým tehdy útočil na třetí titul mistrů světa v řadě, což se v moderní éře zdálo téměř nemožné. Když David Moravec v prodloužení rozhodl finále proti Finsku, Záruba měl připravenou pointu, která uzavřela jednu slavnou éru. „Vítej zlatý hattricku, jsme po třetí za sebou mistři světa!!!“ zvolal vítězoslavně.
Divákům utkvěly v paměti i momenty, kdy se nedařilo, nebo kdy byl zápas nudný. I tehdy si Záruba uměl poradit. „Raději snad sledovat 5 detektivek najednou, než tenhle závěr, ale kdo by se teď odtrhl od obrazovky,“ glosoval nervydrásající koncovku duelu se Švédy v roce 2021.
Celer, něžná jména a vymeteno
Když se nedařilo proti Lotyšsku na šampionátu v roce 2016 a Michal Řepík vyrovnal v poslední minutě, Záruba okamžitě zareagoval na střelcovo příjmení. „Už se zdálo, že na téhle zahrádce sklízet nebudeme, ale řepíkatý celer vykvetl v pravou chvíli,“ hlásil do světa. Podobnou slovní hříčku vytáhl i o rok dříve při domácím turnaji v Praze, když skóroval Vladimír Sobotka: „Je čtvrtek, ale taky trochu Sobotka!“
Emoce umí prodat i přes poezii. Když Češi v roce 2010 dokonali zkázu Kanady, komentátor si všiml autorů branek. „Hubáček a Voráček. Tak něžná jména a tak krutý závěr,“ shrnul konec zámořských nadějí. A když trefí obránce přesně horní roh branky, má pro to Záruba definici, kterou použil u gólu Miroslava Blaťáka: „S touhle brankou dnes nebude mít uklízečka žádné starosti, tam je vymeteno.“
