Helena Růžičková byla herečkou, jakou svět jen tak znovu neuvidí. Smála se, i když jí život tolik důvodů k radosti nedával, a dokázala přetavit své těžkosti v něco, co bavilo miliony diváků. Její herecké umění přesahovalo filmové plátno i televizní obrazovky – stala se zosobněním české komedie, ve které bylo místo pro smích, sarkasmus, ale i kus syrové reality. Za blyštivým povrchem slávy se ale skrýval nejednoduchý životní příběh. Pojďme se ponořit do jeho fascinujících kapitol.
Dětství pod taktovkou baletu a první kroky na jevišti
Helena Růžičková přišla na svět 13. června 1936 jako Helena Málková v Praze. Rodiče měli od začátku jasno – jejich dcera půjde za uměním. Ve třech letech ji přihlásili do baletní přípravky primabaleríny Heleny Štěpánkové a ve čtyřech už malá Helenka tančila na prknech Národního divadla. Přestože byla sotva odrostlá dětským střevíčkům, objevila se po boku legendárních herců v adaptaci Čápovy Babičky.
Její dětství však nebylo jen o potlesku a krásných kostýmech. Už jako batole trpěla zdravotními problémy, které ji málem stály život. Lékaři dlouho nevěděli, jak si poradit s její váhovou nestabilitou, což vedlo k přehnané péči rodičů. Možná právě zde se zrodila její houževnatost – vlastnost, která ji provázela celý život a kterou později přetavila v nezdolné komediální role.
Manželství plné vášně a první zkušenosti za kulisami
Když mladá Helena dospěla, rozhodla se následovat svůj sen stát se herečkou. Přestože se dvakrát pokusila dostat na DAMU, brány prestižní školy zůstaly zavřené. Ač to mohlo vypadat jako porážka, opak byl pravdou. Při přijímacích zkouškách totiž potkala dvě klíčové osoby svého života – budoucí nejlepší přítelkyni Jiřinu Bohdalovou a svého osudového muže Jiřího Růžičku. V roce 1955 si Jiřího vzala a o rok později se jim narodil syn Jirka.
Její kariérní začátky byly všechno, jen ne pohádkové. Pracovala jako zubní laborantka, ale láska k divadlu ji přivedla na scénu alespoň jako osvětlovačku. Když Jiří začal hrát v divadle v Mladé Boleslavi, Helena jezdila s ním, aby pomáhala s choreografií. Bylo to nelehké období, kdy musela skloubit mateřství, práci a touhu po uměleckém uplatnění. Právě v této době však položila základy svého budoucího úspěchu – trpělivě čekala na příležitost, která nakonec přišla.
Role, které definovaly českou komedii
Helena Růžičková měla unikátní dar – dokázala i epizodní postavy proměnit v nezapomenutelné zážitky. Stačilo pár sekund na plátně a diváci si ji zamilovali. První velký úspěch přišel s postavou Heduš Homolkové ve filmu Ecce homo Homolka. Byla neuvěřitelně autentická, a to nejen díky své fyziognomii, ale především díky své schopnosti ztvárnit obyčejnou českou ženu s odzbrojující přirozeností.
Stejně ikonická byla její role Droběny v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Helena zde excelovala nejen svým komediálním talentem, ale i nečekanou ladností, když rozpoutala svůj slavný tanec s princem.
Vnuk Petra Jandy je velký krasavec a nadaný hudebník. Jeho otec, jediný syn frontmana Olympicu, zemřel v 33 letech
Trilogie Slunce, seno
Když režisér Zdeněk Troška začal pracovat na sérii Slunce, seno…, pravděpodobně ani netušil, jak velký fenomén tím spustí. Helena Růžičková v roli Škopkové byla ztělesněním vesnické matky – rázná, hlučná a přesně tak peprná, jak si diváci představovali. V prvním dílu, Slunce, seno, jahody, vytvořila postavu, která si rychle získala sympatie. Troška dal Škopkové takový prostor, že se stala ústřední osou celé vesnické komedie. A Helena? Ta do ní vložila svou jedinečnost – nehrála, ona tou postavou prostě žila.
Jenže co bylo zpočátku roztomile bodré, začalo ve druhém díle, Slunce, seno a pár facek, přerůstat v přepjatou karikaturu. Finální scéna obří rvačky sice bavila, ale kritikové už si nebrali servítky. A třetí část, Slunce, seno, erotika, ukázala, že i nejlepší nápady se mohou vyčerpat. Přesto Růžičková ze svého výkonu neuhnula ani o píď. Škopková zůstala nezapomenutelná, byť cesta od sympatické matky k lehce monstrózní figurce byla nevyhnutelná.
Zdravotní boje: Váha, která nebyla jen o jídle
O Heleně Růžičkové se vždy mluvilo jako o „té velké“. A nejen co do talentu. Její postava byla nepřehlédnutelná, ale co diváci neviděli, byl boj, který vedla se svým vlastním tělem. Po narození syna Jirky začala přibírat, což bylo později připsáno na vrub srdeční vadě, která způsobovala zadržování vody v jejím těle. Ve pozdních 80. letech vážila 268 kilogramů, ale pohybovala se s lehkostí, která fascinovala. Byla to právě její váha, co z ní udělalo komediální ikonu – a ona z ní dokázala udělat přednost.
Zdravotní problémy ji však nakonec dostihly. Diagnóza rakoviny přišla na začátku 21. století jako rána z čistého nebe. Helena bojovala statečně, podrobila se náročné léčbě a sama se stala jakýmsi zrcadlem pro tisíce pacientů, kteří čerpali sílu z její otevřenosti a odvahy. Když v lednu 2004 zemřela, byl to pro český film ztracený hlas, který už nic nenahradí.
Helena Růžičková očima Zdeňka Trošky
Pro režiséra Zdeňka Trošku se Helena Růžičková stala přítelkyní a neodmyslitelnou součástí jeho filmů. „Helena se stala členem každé rodiny v této republice, symbolem češství v tom dobrém slova smyslu,“ řekl o ní Troška s upřímným obdivem.
Troška často vzpomínal na její zdravotní problémy a těžký boj s nemocí. „Helenka nezemřela na rakovinu, ale na selhání ledvin,“ uvedl pro deník Aha s důrazem na to, že i v nejtěžších chvílích zůstávala obdivuhodně statečná. Pro Trošku byla nejen výjimečnou herečkou, ale i inspirací, která si svou nezdolnou energií podmanila nejen jeho, ale i celé generace českých diváků.
Helenu Růžičkovou si mohou diváci připomenout v komedii Slunce, seno, erotika, kterou uvede Nova Cinema v úterý a ve středu odpoledne.
