Datum 31. května se v roce 1892 stalo doslova nejčernějším dnem báňského podnikání. V dole Marie na Příbramsku totiž vypukl obrovský požár, který rychle zachvátil také okolní šachty. Nakonec se stal největší důlní katastrofou světa v oblasti rudného hornictví. Co ho způsobilo a co po něm zůstalo?
Olovo a stříbro
Důl ležel v Březových horách na západě Příbrami a město svou stříbrnou a olověnou rudou proslavil prakticky po celém rakousko-uherském mocnářství. Ba co víc, šlo o světový pojem. Jak pro Deník uvedl ředitel Hornického muzea Příbram Josef Vefla, právě tady se v druhé polovině 19. století těžilo skoro osmdesát procent rakousko-uherské produkce stříbra a cca třetina zásob olova.
Prvenství a rozložení těžby
V roce 1875 se v dole Vojtěch podařilo horníkům dostat do hloubky jednoho kilometru, což bylo světové prvenství. Právě Vojtěchu měla Marie odlehčit. Byla založena roku 1822 podle Mariánské žíly. Záhy překonal onen kilometr, v roce 1892 už dosahoval do 1 126 metrů pod zemí. V několika patrech byl propojen s dalšími šachtami. Celkem obvyklý postup ale udělal z nehody katastrofu.
Příbramská těžba patřila organizačně i technologicky na svou dobu ke špičce. To však neplatilo pro bezpečnostní nařízení nebo jakékoli povědomí o tom, jak předcházet důlním neštěstím.
Čekání na výtah
Na konci tragické šichty čekali čtyři horníci od čtyř ráno na stoupací stroj (tzv. fahrkunst), který je běžně vynášel na povrch. Byli to Emanuel Kříž z Oseče, Václav Havelka z Orlova, Jan Kadlec z Příbrami a Alois Nosek z Havírny. „Při transportu se musel horník nejdřív chytit držadla, aby nespadl do hlubiny, pak přestupoval ze stupátka na stupátko,“ popisuje Deníku Josef Velfl, autor několika studií události.
Ještě předtím si pracovník rutině prohlédl kahan. Ten případně upravil, přidal olej nebo vyměnil knot. Na cestu potřeboval bezpečné světlo – výstup trval přes 30 minut. „Křížovi už kahan dohoříval, po výměně knotu odhodil nepatrný zbytek stranou.“
Dřevo a olej
Ten ale nezůstal na místě a propadl se asi deset metrů do sklípku, kde měl ještě chvíli doutnat. V prostoru byly ještě odřezky z dřevěného vyztužení, asi i mastná koudel k údržbě lan. Bylo to vlastně jako upustit zápalku do základu pro podpal. Horníci se do sklípku ještě několikrát podívali, ničeho si ale nevšimli, z areálu dolu normálně odešli domů.
Princ a Večernice: Kam se poděli představitelé Slunečníka, Měsíčníka a Větrníka
Za touto čtveřicí vyjela ještě další, ani ta nic nenašla. „To byla první nešťastná okolnost, protože oheň doutnal a vzplál později,“ podotýká Velfl. Až havíři na odpolední směně ucítili ve 27. patře kouř, o dvě podlaží níže spatřili plameny.
Pozdní panika
Ihned změnili směr, upozornili vrchního správce a rozběhly se záchranné operace – bohužel pozdě. Oheň už nebylo možné zkrotit, ještě horší byl kouř a jedovaté plyny. Z Ševčinského dolu tak místo horníků vyjely jen jejich klobouky – jejich majitelé se otrávili a spadli do jámy. Při požáru a následném zadušení zplodinami zahynulo celkem 319 horníků,
Vina a následky
Za dva týdny se horník Havelka dostavil k Okresnímu soudu v Příbrami. Pravil, že nemůže dál mlčet a popsal celou příhodu s kouskem knotu. Soud nakonec uznal vinným celou čtveřici, všichni dostali těžký žalář.
Zpráva o tragédii se rozběhla po Evropě i za moře. Pozůstalým posílali peníze instituce, jednotlivci, celé rodiny, spolky i krajané z Ameriky. Sám císař František Josef I. Daroval deset tisíc zlatých. Současně došlo k poklesu cen stříbra i dalších kovů, takže požár dolu Marie znamenal symbolicky konec prosperity příbramského hornictví.
Ulice příští týden: Facka, rozlučka, starosta v ředitelně, tajemství i sušenky, po kterých bude veselo
Zdroje: Denik, Wikipedia, SpolekProkop
