Snímek Poslední Mohykán o drsném životě na americkém pomezí fascinuje diváky i po třech dekádách. Za romantickou linkou a dechberoucími scenériemi se skrývá tvrdá realita filmového štábu. Tvůrci bojovali s obrovským rozpočtem, zdravotními kolapsy hvězd i s napětím mezi herci. Výsledek stál režiséra tolik sil, že historickým filmům navždy odzvonil.
Zahozená předloha
Režisér Michael Mann slavný román Jamese Fenimora Coopera z velké části ignoroval. Inspiroval se spíše filmovou adaptací z roku 1936. Knižní Unkas má pouhých šestnáct let a představitel Sokolího oka Daniel Day-Lewis je naopak čtyřicátník.
Filmaři chtěli předejít kritice za omlouvání bílé kolonizace. Děj proto raději vystavěli na sarkastických denících francouzského průzkumníka. Ten u obléhání pevnosti skutečně sloužil.
Falešný vodopád a rasismus
Natáčení v lesích Severní Karolíny přineslo řadu logistických problémů. Práce komparzu se bohužel neobešla bez rasistického chování ze strany některých bělochů vůči indiánům. Napětí na place tvořilo ostrý kontrast s poselstvím samotného snímku.
Tvůrci si občas pomáhali filmovými triky a dekoracemi. Ikonická scéna pod vodopády nevznikla ve volné přírodě. Emotivní loučení, kdy Sokolí oko prchá před Hurony a nechává Coru za sebou, se ve skutečnosti natáčelo v bezpečném prostředí studií.
Krvavé žerty herců
Před kamerou mezi Danielem Day-Lewisem a Madeleine Stowe fungovala neuvěřitelná chemie. Po vypnutí světel se rozhořela válka v kanadských žertících. Nevinné bitvy s jídlem brzy přerostly v drsnější nápady. Hlavní hvězda s pomocí šoféra nafingovala krvavou autonehodu, ke které kolegyně s hrůzou přijela.
Britský umělec šel do role s obrovskou urputností. Pušku nosil i na štědrovečerní večeři. Odmítal moderní technologie a sám si balil cigarety. Po skončení prací ho dlouho pronásledovaly silné halucinace a klaustrofobie z pobytu v uzavřených prostorech.
Vyčerpaný muž vyhledal pomoc francouzského celostního lékaře. Ten mu předepsal neznámý lektvar z bylin a alkoholu. Záhadná medicína zafungovala na výbornou a herce vrátila do běžného života.
Skuteční aktivisté
Do rolí znesvářených indiánských válečníků tvůrci obsadili skutečné rebely. Russell Means ztvárnil Čingačgúka ve svých dvaapadesáti letech. Šlo o jeho filmový debut. V té době už měl za sebou bohatou minulost jako ředitel hnutí za práva původních obyvatel.
Wes Studi si zahrál záporáka Maguu. Rovněž platil za indiánského aktivistu. Oba muži se zúčastnili slavného obsazení osady Wounded Knee v roce 1973. O osmnáct let později se sešli na jedné straně barikády.
Finanční propast
Režisérův perfekcionismus stál studio obrovské peníze. Jen stavba dřevěné pevnosti William Henry spolkla šest milionů dolarů. Během produkce odešel oscarový kostýmní výtvarník James Acheson kvůli tvůrčím neshodám. Rozpočet se přehoupl o sedm milionů dolarů přes plánovanou částku.
Zmatky panovaly také v postprodukci ohledně hudby. Skladatel Trevor Jones musel přepsat elektronickou hudbu na orchestrální aranžmá. Kvůli nedostatku času dílo nedokončil a produkce najala Randyho Edelmana na dopsání zbylých skladeb.
Film utržil v kinech přes pětasedmdesát milionů dolarů. Kritici pěli ódy a akademici snímku udělili jedinou oscarovou nominaci. Filmaři nakonec zlatou sošku proměnili v kategorii za nejlepší zvuk.
Extrémní podmínky divočiny zanechaly na režisérovi trvalé následky. Michael Mann po premiéře prohlásil pevné rozhodnutí natáčet už jen v moderních kulisách s rovnými podlahami a zipy na oblečení. Své slovo dodržel.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Film Poslední Mohykán můžete zhlédnout v úterý 24. února od 11:15 na Nova Cinema.
