Byl mistrem humoru, ale uvnitř ho sžírali démoni, o kterých věděli jen jeho nejbližší. Vlastimil Brodský, legendární herec a nezapomenutelný král ze seriálu Arabela, se rozhodl odejít ze světa dobrovolně. Definitivní zlom v jeho uvažování měl nastat po návštěvě kamaráda Horníčka v nemocnici. Pohled na bezmocného kolegu ho vyděsil natolik, že se rozhodl vzít osud do vlastních rukou.
Osudná návštěva u lůžka
Přestože se o Brodském často říkalo, že se bojí smrti, pravda byla trochu jiná. Nebál se konce jako takového, ale spíše procesu dlouhého a nedůstojného umírání. Tento strach se změnil v paniku, když se jednoho dne vydal se Stellou Zázvorkovou do nemocnice za svým dlouholetým přítelem a kolegou Miroslavem Horníčkem. Horníček, který prodělal cévní mozkovou příhodu, se už do běžného života nikdy nevrátil a jeho stav se zhoršoval.
Brodský byl z toho, co v nemocničním pokoji viděl, naprosto otřesený. Pohled na muže, který kdysi sršel vtipem a intelektem, a nyní byl odkázán na pomoc druhých, ho hluboce zasáhl. „Stando, to bylo strašné. Kam se poděl ten intelekt? Ta jiskra, ten talent. Takhle bych dopadnout za žádnou cenu nechtěl,“ svěřil se prý po návštěvě svému kolegovi Stanislavu Zindulkovi.
Černý humor jako maska
Co se v hercově nitru odehrává, nikdo netušil, protože navenek působil jako věčný vtipálek se zálibou v recesi. Své o tom věděl například Josef Dvořák, který s ním a Josefem Bláhou jezdil na natáčení seriálu Návštěvníci. Brodský s Bláhou si vymysleli drsnou hru, kdy na sebe v autě celou cestu křičeli a uráželi se, jen aby mladšího kolegu Dvořáka vyděsili. „Jakmile se auto rozjelo, tak na sebe začali ukrutně řvát, urážet se, nadávat, bylo to něco strašného,“ vzpomínal Dvořák, který tehdy netušil, že jde o sehrané divadlo dvou kamarádů.
Cela s malým okénkem
Realita hercova duševního stavu však byla mnohem temnější než jeho žerty. Brodský trpěl depresemi a svět kolem něj ho čím dál více unavoval. Vadila mu politika, bulvár, ale i vědomí, že většina jeho herecké generace už odešla na pravdu boží. Situaci nepřidal ani jeho pobyt na psychiatrii, který absolvoval v dubnu 2002, jen krátce před svou smrtí.
Na tento zážitek nemohl zapomenout. Několik dní strávil v pokoji s malým okénkem, což v něm zanechalo hluboký a nepříjemný dojem, k němuž se v myšlenkách neustále vracel. K tomu se přidal strach, že by ho při umírání mohl někdo „přistihnout“ v nedůstojné situaci, kterou by neměl pod kontrolou. Obával se nemocnic, ačkoliv o tom často žertoval a sedával u topení, aby prý věděl, jaké to je v krematoriu.
Poslední gesto pro Huga
Když se Brodský definitivně rozhodl, že svůj život ukončí, postupoval s chladnou rozvahou. Vlastnil legálně drženou zbraň, kterou si původně pořídil na ochranu proti zlodějům, již mu opakovaně vykrádali chalupu. Než však zmáčkl spoušť, myslel na svého nejvěrnějšího společníka, jezevčíka Huga.
Nechtěl, aby pes byl svědkem tragédie. Odvezl ho proto ke své známé, paní Dagmar Švingerové, se slovy, která zpětně svou definitivností nahání husí kůži. „Řekl, ať se mu o Huga dobře staráme a odjel,“ popsala paní Švingerová poslední setkání. Pes by podle ní pohled na mrtvého pána zřejmě nepřežil. Herec se následně vrátil na svou chalupu ve Slunečné, kde 20. dubna 2002 dobrovolně odešel tam, kde už ho žádné nemoci ani stáří neděsily.
O osudech dalších herců a hereček, kteří již nejsou mezi námi, si můžete přečíst ZDE.
