Monica Vitti, krásná žena s ikonickým chraplavým hlasem, fascinovala diváky po celém světě a stala se múzou režiséra Michelangela Antonioniho. Málokdo by však čekal, že její životní příběh bude mít tak trpký závěr. Roky, které strávila v izolaci kvůli Alzheimerově chorobě, zcela změnila obraz této zářivé hvězdy italského filmu.
Hvězda, která zazářila během války
Monica Vitti svůj mimořádný herecký talent projevila již v dětství, avšak poněkud netradičním způsobem. Během druhé světové války, kdy bomby otřásaly městy a životy všech okolo, nalezla mladá Monica způsob, jak zabavit svou rodinu a přátele improvizovanými loutkovými představeními.
Když bylo Monice 12 let, rodina se přestěhovala do Neapole. Tady pokračovala ve svých „divadelních experimentech“ a dokonce hrála s bratrem pro uprchlíky, aby na chvíli zapomněli na své strasti. Po válce se rodina vrátila do Říma, kde Vitti studovala herectví na Akademii dramatických umění, kterou úspěšně dokončila v roce 1953. Její hvězda začala rychle stoupat a brzy se stala oblíbenkyní divadelních scén, což vedlo k jejímu objevení filmovými režiséry.
Múza Michelangela Antonioniho a „tetralogie citů“
Vitti okouzlila diváky i filmaře svou jedinečností a záhy upoutala pozornost režiséra Michelangela Antonioniho. Ten ji obsadil do svého filmu „Dobrodružství“ z roku 1960. Snímek se stal významným mezníkem nejen pro samotného režiséra, ale i pro tehdy začínající herečku. Film uspěl na festivalu v Cannes, získal „Cenu poroty“ a otevřel Antonionimu dveře k mezinárodnímu věhlasu.
Následovala série filmů, které bývají označovány jako „tetralogie citů“ a které z Vitti učinily „múzu nesdělitelnosti“. Jednalo se o snímky „Noc“, „Zatmění“ a „Červená pustina“. Vitti se tu představila jako žena, která hledá smysl života v odcizeném moderním světě. S Antonionim měla i romantický vztah, který však skončil v roce 1967. Jejich cesty se tak rozdělily a herečka, která toužila po komediálních rolích, se vydala novým směrem.
Úspěch v komediálním žánru a film „Dívka s pistolí“
Monicu Vitti však více než vážné role přitahovala komedie, což se jí nakonec podařilo prosadit. V roce 1968 ji režisér Mario Monicelli obsadil do komedie „Dívka s pistolí“, kde ztvárnila postavu Assunty Patanè, sicilské ženy, která se vydá za svým milencem, aby pomstila svou čest. Tento film ji katapultoval do centra pozornosti italské veřejnosti a stal se v Itálii kultovním. Vitti se díky této roli podařilo odpoutat od nálepky dramatické herečky a začala svou úspěšnou kariéru v komediálním žánru.
V následujících letech natáčela jednu komedii za druhou a získala si pozornost i v zahraničí. Díky svému talentu udržela krok s tehdy populárními mužskými komiky. Komedie jí nejen otevřely dveře k mezinárodnímu publiku, ale také posílily její renomé jako výjimečné herečky schopné ztvárnit jak vážné, tak komické role.
Pavel Cejnar slaví 49: Utajená veselka i transplantace vlasů
Poslední léta: Nemoc, která ji skryla před světem
Na počátku osmdesátých let se Vitti ještě jednou setkala s Antonionim, když si zahrála ve filmu „Tajemství Oberwaldu“. V roce 1983 získala cenu na Berlínském filmovém festivalu za roli ve filmu „Flirt“. Tehdy ji režíroval Roberto Russo, její dlouholetý partner a budoucí manžel, kterého si vzala až v roce 2000. Její kariéra ale již pomalu končila. Po režijním debutu „Scandalo segreto“ z roku 1990 se objevila ještě v několika televizních filmech a pak se definitivně stáhla do ústraní.
V roce 2002 bylo veřejně oznámeno, že trpí Alzheimerovou chorobou a od té doby ji svět přestal vídat. Její manžel se později vyjádřil, že Vitti zůstává v jejich společném domě pod jeho a ošetřovatelčinou péčí. Poslední roky svého života tak prožila v naprosté izolaci. Monica Vitti zemřela 2. února 2022 ve věku 90 let. Její odkaz a role, které vytvořila, však budou nadále žít v paměti diváků.
Digitální senioři: babičky a dědečkové jsou hvězdami na sociálních sítích, číhá tam na ně ale nebezpečí
Zdroje: CSFD, The Guardian, iDNES
