Fascinace starověkým Egyptem nám často zaslepuje zrak. Za monumentálními hrobkami a stavitelskými záhadami přitom nemusíme cestovat přes půl planety. Jen kousek za českými hranicemi, v polském regionu Kujawy, leží kamenné kolosy, které vznikly v době, kdy se v údolí Nilu o stavbě jehlanů nikomu ani nezdálo. Tyto stavby jsou starší než Stonehenge a jejich autoři neznali ani kolo.
Inženýři doby kamenné
Lokalita Wietrzychowice a Sarnowo v Kujavsko-pomořském vojvodství nabízí pohled, který boří zažité představy o primitivitě pravěké Evropy. Zdejší stavby nemají klasický čtvercový půdorys jako ty egyptské. Mají tvar protáhlého rovnoramenného trojúhelníku a dosahují délky až sto padesáti metrů. Archeologové jim přezdívají polské pyramidy nejen kvůli jejich monumentalitě, ale především kvůli účelu. Sloužily jako výsadní místa posledního odpočinku pro elitu tehdejší společnosti.
Při pohledu na obrovské balvany lemující tyto hrobky se tají dech. Některé kameny váží sedm až deset tun. Lidé kultury nálevkovitých pohárů je museli transportovat a usadit bez znalosti kola a bez tažných zvířat. Všechna práce stála na hrubé lidské síle, lanech a dřevěných válcích. Terén museli upravit a kameny zapustit s chirurgickou přesností, aby konstrukce udržela obrovský tlak hliněného násypu.
Stavba takového kolosu sjednocovala kmen a upevňovala mocenské postavení pohřbeného jedince. Nejednalo se však o hroby pro každého člena komunity. Uvnitř spočívali pouze vyvolení muži. Pravděpodobně šlo o náčelníky, stařešiny nebo duchovní vůdci, kteří měli ve své době výsadní postavení a jejichž vliv měl přetrvat i po smrti.
Hrobky titánů
Uvnitř megalitických náspů se nachází vždy jen jeden centrální hrob. To je zásadní rozdíl oproti hromadným pohřebištím běžným v jiných kulturách té doby. Způsob pohřbívání naznačuje existenci silné společenské hierarchie. Společnost v Kujawách nebyla rovnostářská. Měla své vládce, kteří si nárokovali absolutní úctu. „Vybudování takového hrobu vyžadovalo úsilí celé komunity. Lidé, kteří zde byli pohřbeni, museli mít ve své skupině výjimečné postavení,“ uvedl pro server Nauka w Polsce archeolog Piotr Papiernik.
Drancování a obnova
Konstrukce hrobky měla i hluboký symbolický význam. Širší čelo stavby směřovalo vždy na východ, odkud přichází slunce a život. Směrem na západ se hrobka zužovala a snižovala. Celý půdorys tak připomíná obrovský klín zaražený do krajiny. Kamenný obvod sloužil jako opěrná zeď pro hliněný násyp, který původně dosahoval výšky několika metrů.
Je až s podivem, že tyto stavby přečkaly tisíce let, přestože čelily mnoha hrozbám. Největším nepřítelem nebyl čas, ale člověk. V 19. a na začátku 20. století místní sedláci rozebírali mohyly na stavební materiál. Tunové balvany končily v základech stodol nebo při stavbě silnic. Mnoho cenných informací tak nenávratně zmizelo pod vrstvou asfaltu.
Obrat nastal až s příchodem profesora Konrada Jażdżewského ve 30. letech minulého století. Jeho tým zahájil systematický výzkum a zastavil devastaci lokality. Díky jejich práci a následným rekonstrukcím dnes můžeme vidět hrobky v podobě, která se blíží jejich původnímu majestátu. Okolní les, který mezitím vyrostl, dodává místu mystickou atmosféru, kterou na holé pláni před pěti tisíci lety nemělo.
Němé svědectví času
Stáří těchto staveb je pro laika často ohromující. Radiokarbonové datování a typologie nálezů kladou jejich vznik do období kolem roku 3500 před naším letopočtem. Cheopsova pyramida v Gíze vyrostla o celých tisíc let později. Kujawy tak představují jedno z nejstarších center monumentální architektury v celé Evropě.
Moderní věda neustále přináší nové poznatky. Nedestruktivní metody průzkumu odhalují další detaily o životě stavitelů. Analýza pylů ukazuje, jak vypadala okolní krajina v době stavby. Nebyl to hluboký prales, ale zemědělsky intenzivně využívaná půda. Hrobky byly dominantou v otevřeném terénu a byly vidět na kilometry daleko, což jen podtrhovalo jejich funkci symbolu moci v krajině.
