Pohádky vs realita. Jaký byl běžný život středověkého krále? Vládce, soudce i otrok povinností

Krále znáte z pohádek nebo historických filmů. Většinou sedí na trůně, uděluje rozkazy a má všechny odznaky královské moci. Dumali jste ale někdy nad tím, jak vypadal skutečně takový všední den středověkého vladaře?

REKLAMA

Fikční obraz a realita

Obrazy králů přetrvaly po celá staletí v literatuře, kině, hrách, a hlavně naší představivosti. Známe je taky ze soch a obrazů, většinou jako velkolepé osobnosti vedoucí slavné bitvy, užívající si hostin a vládnoucí železnou rukou. I když je na tom něco pravdy, jejich povinnosti byly mnohem složitější.

Role a odpovědnost

Být středověkým králem znamenalo být doslova uvrtán do povinností a odpovědnosti. Nešlo jen o vedoucí osobu, ale absolutní a konečnou autoritu v zemi. Na jednu stranu mohl prakticky cokoli. Na druhou stranu se na něj celý stát spoléhal, že zachová stabilitu, prosperitu a spravedlnost.

Cokoli se v zemi pokazilo, šlo nakonec za králem. Jeho rozkazy ovlivňovaly životy tisíců lidí, a to od nejvyšších šlechticů po prosté rolníky. Hlavní oblasti, kde byl činný, zahrnovaly vládu, válku, diplomacii, náboženství a další role.

Udržet království v chodu

„Lidé chtějí mít hlavně jistotu, že se probudí do stejného světa, v jakém usnuli.“
Havelock Vetinari, Patricij Ankh-Morporku

Primární povinností krále bylo udržet království v chodu a řádu. Byl odpovědný za prosazování pořádku, soudil spory a také dohlížel na vykonávání rozsudku. Šlo přitom o široké spektrum od vlastnictví země (feudum) přes daně až po hrdelní zločiny a tresty.

Mohlo by vás zajímat:

Ulice: Na gymnáziu budou padat hlavy

Menší spory mohly být řešeny lokálními soudci nebo šlechtici, ale král vždy dohlížel coby konečný soudce na velké případy, a hlavně spory šlechticů. V národním měřítku měl pak povinnost ochránit království před vnitřními hrozbami, tedy potlačit povstání.

Od soumraku do úsvitu

„Když byl učesán, oblečen a ustrojen podle denního programu, jeho kaplan přinesl breviář a pomohl mu s denní modlitbou podle kalendáře. Pak se vydali do kaple na ranní pobožnost. Jen z ní vyšli, mohli ke králi se svými problémy všichni v království, chudí, bohatí, dámy i panny, vdovy a další,“ uvádí v knize z roku 1404 o francouzském králi Karlu V. Christine de Pizan.

Poté se v určených dnech setkával s královskou radou, šlechtou a určenými úředníky. Pokud ho nezdržela nějaká nečekaná událost, dostal se k tomuto kulatému stolu asi v 10 hodin. Neužíval si složitá jídla a nejedl dlouho. Hostiny mu dráždily žaludek a otupovaly paměť. Pil jednoduché a čisté víno světlé barvy, ne moc, ani ne vybrané značky.

Aby se pozvedl na duchu, rád při tom poslouchal jednoduché strunné nástroje.

Otrokem povinností?

Jak je vidět, mnoho se od té doby nezměnilo. Král byl sice ultimátním soudcem a konečnou autoritou, ale současně byl svázán protokolem, službou státu a také očekáváním ostatních. Přestože si tedy mohl bez obav dopřát luxus doby a o každý detail jeho času i života se staralo služebnictví, jeho čas byl soustavou jednání a požadavků celého národa.

Mohlo by vás zajímat: