Podle nosa poznáš kosa, říká se. Japonská studie si na vztah nos vs. úd posvítila

Lidová slovesnost, mýty, pověry a přísloví se velmi zřídka zakládají na nějakém výzkumu nebo rozboru vzorku dat. Pokud ano, obvykle by přešly z kraje přísloví do vědeckých ústavů. Pak je tu ale možnost, že si na ně vědci cíleně posvítí a začnou taková pořekadla testovat jedno po druhém. Jak tohle může dopadnout…

REKLAMA

Ach to lidské tělo

Hlavně mýtů o lidským těle a organismu je celá řada. Mnohé z nich si oblíbily hlavně starší generace, protože dávají ideální záminku do toho vměšovat se do výchovy. Následují ty určené pro pobavení party kamarádů a přitažlivost dam. Dokáže nás ale něco takového „semlít“ do té míry, že budeme na základě „okřídleného“ tvrzení věřit očividnému nesmyslu? No, pravda, lidé to už opakovaně potvrdili.

Podle nosa poznáš kosa

Jedním ze stále diskutovaných témat ve společnosti je vzhled muže či ženy. Ať jde totiž vývoj kamkoli, naše anatomie zůstává poměrně stejná. Vždycky se proto bude diskutovat o poprsí, zadku nebo velikosti pánského údu. Hlavně to poslední je až do intimního kontaktu schované, současně na tom ale dámám mnohdy záleží. Hodilo by se tedy vědět něco předem, ne?

Věci se na zoubek podívali japonští vědci z univerzity Kyoto Prefectural University of Medicine, jak uvádí studie publikovaná na PubMed. Během tří let tak prozkoumali 126 zesnulých mužů ve věku 30-50 let. Zapisovali velikosti všech možných tělesných partií, výšku i hmotnost. Protože nebyla k dispozici přirozená erekce, proběhlo ruční protažení údu.

Ověřovaným mýtem byl ten, který dává do souvislost velikost lidské nohy, a právě mužského údu. To se nepotvrdilo, ale nos zabodoval. Ze srovnání vyplynulo, že při délce nosu 5,5 cm je mužský pohlavní úd dlouhý 13, 4 cm, u nosu dlouhého 4,5 cm pak měří jen 10,4 cm. Pro forenzní využití to však dle nich nemá valný význam, mohou to však využít pozdější studie.

Jak je to se šestým smyslem?

Už ve školce vás učili, že člověk má pět smyslů, tedy chuť, hmat, zrak, sluch a čich. Každý vychází z jednoho orgánu a pověstný šestý je věcí pohádek nebo sci-fi. Jenže smyslů máme výrazně víc a nemusí jít o cokoli nadpřirozeného. Termínem „smysl“ lze totiž označit cokoli, co nějakým způsobem vnímáme z prostředí nebo funkcí vlastního těla.

Například hmat je spojen s chodidly nebo rukama, jenže cítíme celým povrchem těla. Stejně vnímáme teplo a receptory pro chlad jsou uloženy hluboko v kůži, chladnutí organismu je pro něj velké riziko. V uchu pak máme vestibulární aparát zajišťující rovnováhu těla v čase i prostoru. Díky němu víme, že jsme hlavou vzhůru nebo stojíme zcela rovně.

Jak rostou mrtví?

Ne, nejde o zombie komedii. Mnoho let ale panovalo přesvědčení, že po smrti rostou lidem dál vlasy nebo nehty. Mýtus vyvrátil až forenzní antropolog William R. Maples, který se ve 2. polovině 20. století věnoval výzkumu úlomků kostí v zájmu identifikace pachatele.

Ve spolupráci s policií tak objasnil na 1 200 případů, jak informuje i U.S. Department Of Justice. Pro uskutečnění procesu růstu musí totiž docházet k výměně hormonů, a tedy tvorbě buněk. Například nehet roste z tzv. buněčného matrixu v lůžku. To, co vidíte na prstech, jsou velmi staré buňky, které vytlačil růst nových. Každý takový růst ale potřebuje kyslík – jenže ten v mrtvém už není. Po smrti se zdánlivě prodlužují, ale je to kvůli smrskávání se těla, nikoli jejich růstu.

Další fakta a mýty si můžete přečíst tady.

Přidejte si nás na seznam.cz

Přidat na Seznam.cz
Jonáš Jenšovský
Jonáš Jenšovský
Zajímá mě prakticky všechno od starověkých pyramid po obrazy z hlubin vesmíru. Občas bokem napíšu nějakou fantasy nebo vytvořím fiktivní svět.

Další články
Související

REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA