Po stopách krve režiséra Petra Schulhoffa z roku 1969 patří mezi nejautentičtější a nejmrazivější kriminálky československé kinematografie. Film vznikl podle skutečné vraždy, která v šedesátých letech otřásla republikou, a dodnes zaujme přesností hereckých výkonů i tím, jak věrně propojuje realitu s fikcí.
Skutečná vražda, která se zapsala do dějin kriminalistiky
Základem scénáře se stala skutečná vražda jedenáctiletého Josefa Neumanna z roku 1966. Jejím pachatelem byl čtyřiadvacetiletý promítač Jaroslav Papež, jehož čin se stal předlohou pro třetí film s majorem Kalašem. Papež chlapce nalákal do promítací kabiny pražského kina Metro pod záminkou, že mu pustí film Komisař Maigret zuří. Tam ho pohlavně zneužil, ubodal a mrtvé tělo ukryl do šachty pod kabinou. O pět dní později byl dopaden a odsouzen k trestu smrti.
Režisér Petr Schulhoff se o případu dozvěděl od tehdejšího šéfa pražské mordparty Karla Kalivody. Ten se stal i předobrazem pro postavu majora Kalaše. Schulhoff neváhal a rozhodl se, že téma zpracuje filmově, ovšem bez laciných efektů a s důrazem na psychologii pachatele i vyšetřovatele.
Hrušínský v roli, která prověřila jeho lidskost
Rudolf Hrušínský byl podle Schulhoffa pro roli Kalaše ideální volbou. Postavu pojímal jako racionálního muže s lidskostí, který dává přednost empatii před silovými metodami. Před natáčením se dokonce několikrát setkal s Karlem Kalivodou, navštívil vyšetřovací místnosti a zúčastnil se rekonstrukcí zločinů, aby dokonale pochopil prostředí kriminalistů.
Hrušínský byl znám tím, že natáčení bral s maximální profesionalitou. Herec Vladimír Kudla vzpomínal, že mu Hrušínský při zkoušení scén pomáhal, aby „nezničil první záběr“, který měl slavný herec vždy nejraději. Když se povedl, mohl si prý v klidu zahrát partičku karet s maskérem.
Zajímavosti z natáčení
Natáčení probíhalo především v severních Čechách. Hlavní scény vznikly u Skautské skály u Sosnové, v obcích Dobřeň, Jestřebí a v okolí Dubé. Jde o skutečná místa, která si dodnes zachovala autentickou atmosféru. Skautská skála se nachází v národní přírodní památce Peklo, kde se na jaře objevují koberce bledulí a i dnes je skála téměř stejná jako při natáčení.
Zajímavostí je, že kameraman Emil Sirotek tehdy debutoval a Schulhoff mu dal zcela volnou ruku. Díky tomu působí film téměř dokumentárně. Vrahův představitel Luděk Nešleha byl student DAMU a o svém obsazení se dozvěděl během prázdninové vodácké výpravy. Režisér hledal neznámou tvář, která by diváky neodvedla od děje, a právě Nešleha svou civilností splnil požadavek dokonale.
Schulhoff dbal na autenticitu i při výběru prostředí. Scény z pražského bytu vznikly v Mozartově ulici, kde tehdy ještě stály staré pavlačové domy. Dnes tam stojí hotel NH Prague City.
Osud režiséra, který spojil smích i temnotu
Petr Schulhoff se zapsal do historie českého filmu nejen „kalašovkami“, ale i populárními komediemi jako Zítra to roztočíme, drahoušku! nebo Já to tedy beru, šéfe!. Byl však člověkem s komplikovaným osudem. Za války přežil koncentrační tábor, kde mu v náručí zemřel otec. Tato zkušenost ho poznamenala na celý život a vtiskla jeho filmům neobvyklou hloubku i melancholii.
Když v osmdesátých letech onemocněl rakovinou, zvolil dobrovolný odchod z světa. V květnu 1986 se předávkoval léky. I díky jeho práci však český film získal jedny z nejautentičtějších kriminálek své doby, které dodnes obstojí i vedle světových vzorů.
Film Po stopách krve můžete vidět na Primě v sobotu 22. listopadu od 16:35.
