Modré košile, červené, respektive rudé šátky. A karafiáty. Poslední den června byl poslední den školy. Žáci dorazili vystrojení, učesaní a poslušně zasedli do lavic. Soudružka učitelka dostala karafiáty a děti po opuštění budovy čekala zpravidla příprava na další letní program. Za minulého režimu byly pro mnohé z nich pionýrské tábory pevnou součástí léta.
Fenomén socialismu i současnosti
Ačkoli je Pionýr asociován hlavně se socialistickou dobou, tato organizace funguje dodnes. Pro mnohé děti byl pak za socialismu způsobem, jak na chvíli opustit domov a také navázat nová přátelství. Čas v přírodě, mimo civilizaci, měl také svá pravidla a specifika. Vše pak odráželo dobu, ve které se tábory konaly.
Technicky byl pionýr součástí Československého svazu mládeže. Ta měla vedoucí KSČ usnadnit působení na mládež právě ve věku základní školy. První organizace vznikla v SSSR 19. května 1922. Cílem bylo vychovávat mládež pro komunistickou ideologii a fungovat jako předvoj pro další organizace.
Rozcvičky a bodování stanů
Samotný princip letního tábora funguje dodnes bez ohledu na režim. Pionýrský tábor byl pevně organizován, od ranní rozcvičky po „populární“ bodování stanového úklidu. I v nepříjemném počasí chodily děti na delší nebo kratší výlety. Pobyt v přírodě kladl důraz na pohybovou přípravu, stejně jako kolektivní aktivity.
Děti se tak naučily základy pevného rozvrhu, naučily se spolupracovat a rozvíjet svoje silné stánky. Tehdy to pro ně bylo hlavně velké dobrodružství a zábava. Pro mnohé taky první příležitost, kdy byli delší dobu (v rámci dní) mimo domov a museli se naučit o sebe do nějaké míry postarat.
Propleteno ideologií
Za dob minulého režimu se samozřejmě ani pionýrský tábor nevyhnul ideologické složce, která byla ostatně jednou z jeho point. Krom fyzické aktivity měl totiž i vychovávat a vzdělávat. Praktické i teoretické okruhy zahrnovaly orientaci v mapě, práci kompasem a buzolou, čtení terénu, vaření na ohni.
V tomhle všem se v nějaké míře odrážela i tolik skloňovaná „láska k socialistické vlasti“. Hrozně to však záviselo na osobách samotných vedoucích. Podle toho, jak byli angažovaní pro režim, pak program vypadal. Většina z nich to nijak nepřeháněla a chtěla dětem poskytnout hlavně zábavu a možnost seberozvoje.
Myšlenka a realita
„Tehdy mi bylo osmadvacet, měl jsem malé dítě a chtěl jsem se věnovat i jeho vrstevníkům. Práce vedoucího na pionýrském táboře byla nejjednodušší možnost. Nebyl jsem vyhraněný ani pro režim, ani proti němu, myslel jsem, že si s dětmi budeme prostě hrát,“ vzpomíná pro ČtiDoma Karel Jarolím, vedoucí jedné z organizací
Bohužel tvrdě narazil, protože jeho vedoucí byl kovaný straník. „Trval tak na tom, že budeme děti dnem i nocí vzdělávat, aby z nich byli skuteční socialističtí občané.“ Z takové pozice se nešlo moc dostat, protože vedoucí měli v rukách jeho hodnocení a tím pádem i další působení v oboru.
Pionýr dnes
Mnohé možná překvapí, že organizace Pionýr funguje i dnes, přirozeně už ale bez dřívějšího ideologického zaměření. Přebírá tak praktickou stránku například skautingu a vede děti k pohybové i duševní aktivitě, soutěžím, rozvíjení dovedností a spolupráci. Jeho hlavní činností je veřejně prospěšná činnost, jde o dobrovolný, demokratický a samostatný spolek.
Zdroje: CtiDoma, PoznatSvet, Pionyr, Wikipedia
