Slovenská herečka Petra Vančíková se do paměti televizních diváků zapsala jako křehká Alžbětka z pohádky Perinbaba Juraje Jakubiska a obětavá Mária ze seriálu Chlapci a chlapi. Přes slibně rozjetou kariéru se z filmových ateliérů brzy stáhla a našla profesní uplatnění za kamerou. Nyní slaví šedesátiny a po dlouhé pauze nedávno znovu stanula před televizním objektivem.
Úspěch pod taktovkou známého režiséra
Před kameru se Petra Vančíková postavila poprvé už ve třech letech. Pochází z filmařské rodiny, otec Pavol pracoval jako televizní dramaturg a matka Ľuba režírovala její první herecké pokusy. V matrice má herečka zapsané jméno Petronela.
Původně snila o studiu matematiky a fyziky. K přijímačkám na bratislavskou VŠMU ji nasměrovala postava Ulriky v dramatu Zánik samoty Berhof z roku 1982. Největší popularitu jí o tři roky později přinesla hlavní role v pohádce Perinbaba. Natáčení s německým kolegou Tobiasem Hoeslem pro ni představovalo velkou zkoušku. „Tobias byl tehdy německá herecká vycházející hvězda a my jsme si vůbec nesedli,“ zavzpomínala herečka.
V ledové jeskyni navíc musela točit v tenké noční košili a proslulou studnu tvořily pouze filmové kulisy. Sláva po premiéře filmu ji zaskočila a už v devatenácti letech si začala uvědomovat relativitu podobného úspěchu.
Rozhodnutí opustit hereckou profesi
Během studia na vysoké škole ztvárnila další výrazné postavy. Objevila se jako Soňa v psychologickém hororu Prokletí rodu Hajnů. V satiře Sedm hladových zosobnila dceru Kristýnu. Diváci si ji vybaví také ze seriálu Chlapci a chlapi, kde si zahrála po boku traktoristy Vlada Rutkaye.
Po dokončení školy a politických změnách na začátku devadesátých let začalo pracovních nabídek ubývat. Slíbené angažmá na bratislavské Nové scéně nakonec nezískala. Zlom přišel v roce 1993 s rolí v komedii Kanárská spojka, na jejímž scénáři se podílel její budoucí manžel Aleksandar Kolevski.
Právě po tomto natáčení se rozhodla profesní směr zcela změnit. „Bylo mi dvacet pět, když jsem se z osobních i jiných důvodů rozhodla pověsit herectví na hřebík,“ dodala ke své změně profese. Začala se věnovat produkci a s manželem založila produkční společnost Artreal. V roce 2011 se stala předsedkyní Rady Audiovizuálního fondu pro rozdělování filmových dotací.
Budování rodinného zázemí
S manželem vychovala dcery Bianku a Teu. Obě mladé ženy studovaly v zahraničí a s matčinou hereckou minulostí se setkaly především u televizní obrazovky. Slavná pohádka v nich během dospívání přílišné nadšení nevyvolávala.
„Dcery mě během puberty poučovaly. V době jejich echt puberty, když ji sledovali, tak si ze mě utahovali a ukazovali mi i například, jak se měl ten tanec opravdu tancovat a podobně,“ prozradila Vančíková s úsměvem.
Odchod dcer do jiných zemí dnes vnímá jako přirozenou daň za to, že jim poskytla možnost svobodné volby. Těší ji, že z nich vyrostly nezávislé ženy. Kolem sebe má pevné zázemí a stabilitu. „Měla jsem velké štěstí, že jsem potkala člověka, se kterým to pro nás funguje, s nímž můžeme mluvit, jako bychom se potkali teprve včera,“ zhodnotila životní partnerství.
První dny plné pochybností
Dlouhou pauzu ukončila nečekaná nabídka zahrát si v pokračování Perinbaba a dva světy, kde ztvárnila matku hlavního hrdiny Lukáše. Diváky v poslední době několikrát překvapila změnou vzhledu. Po krátkém návratu k tmavým vlasům už barvení definitivně hodila za hlavu a znovu vsadila na naprostou přirozenost. Dnes nosí elegantní šediny stažené dozadu a s nenápadnými brýlemi působí jako spokojená zralá žena.
Další životní výzva životní výzva přišla s nabídkou role prokurátorky Jany Kozákové v kriminálním seriálu Vina, jehož první dvě řady odvysílala slovenská televize. Návrat před kamery prožívala se smíšenými pocity. „Ten první den ráno to bylo neskutečně zvláštní, protože já jsem dostala doma blok a říkala jsem si, že co jsem to udělala. Nebylo mi dobře,“ svěřila se otevřeně s tehdejšími pocity. Původní nervozita nakonec opadla a natáčení se pro ni stalo příjemným obohacením.
O nové filmové nabídky nijak aktivně neusiluje. Zastává názor, že se člověk do ničeho nemusí nutit a na žádném místě nezůstává za každou cenu.
