Petr Nárožný se před časem rozhodl vyměnit ruch hlavního města za klid jižních Čech. S manželkou Ivou našel útočiště v lázeňské Třeboni, kam oba jezdili už od své svatební cesty. Výběr jejich apartmánu má ale jedno specifikum, na které by každý neměl povahu. Z oken se totiž dívají přímo na místní hřbitov.
Láska k Třeboni a apartmán bez sekačky
Spolu se svou ženou Ivou tvoří Nárožný manželský pár už od roku 1972. Právě tehdy vyrazili na jih Čech na svatební cestu a tamní krajinu s množstvím rybníků si okamžitě oblíbili. Dlouhé roky sem pak pravidelně cestovali na celou letní sezonu. Po letech dojíždění jim ale přišlo praktické pořídit si vlastní zázemí. Nárožný se nikdy nepovažoval za velkého kutila a nechtěl trávit volné dny sekáním trávy nebo natíráním okapů. Místo klasické chalupy se zahradou proto raději zvolil bezstarostný apartmán.
Neobvyklý výhled z balkonu
Poloha jejich třeboňského bydlení budí u mnoha lidí údiv. Balkon apartmánu totiž nabízí přímý výhled na rozlehlý hřbitov a v přízemí domu dokonce sídlí pohřební služba. Nárožný ale bere tuto situaci s nadhledem a oceňuje především naprosté ticho. Pohled na pomníky mu podle jeho slov připomíná křehkost života a motivuje ho užít si každý den naplno. Přátelé si z něj občas utahují, že myslí na všechno dopředu a rodina s ním tak aspoň nebude mít žádné zbytečné zařizování.
Útěk z města a rodinné investice
Manželé dříve fungovali tak, že na jaře sbalili věci do auta a na podzim se vraceli do Prahy. Změna nastala v období pandemie. Nárožný měl tehdy velkoměsta plné zuby a přesunul se do Třeboně natrvalo. Pražský byt si manželé ponechali a část úspor racionálně vložili do dalších nemovitostí. V pražských Strašnicích blízko svého bydliště koupili dva činžovní byty. Do realit investovali také na jihu Čech. Další třeboňský apartmán pořídili svému synovi Petrovi a jeho partnerovi. Celá rodina díky tomu udržuje velmi úzké vztahy a může trávit čas blízko sebe.
Změna profese a kritika současné zábavy
Vystudovaný stavební inženýr se k herectví dostal velkou oklikou. Po promoci na pražském ČVUT sice nějaký čas pracoval v oboru, velmi brzy ho to ale táhlo k umění. Z pozice moderátora koncertů skupiny Rangers plynule přešel do divadla Semafor. Jeho specifický projev a nezaměnitelný hlas zaujaly diváky natolik, že začal dostávat jednu filmovou roli za druhou.
Výraznou stopu zanechal také jako hospodský Dušek v seriálu Hospoda nebo jako nezapomenutelný vypravěč příběhů Macha a Šebestové. K novodobé zábavní tvorbě má ale poměrně vyhraněný postoj. Po revoluci očekával chytrou politickou satiru, místo toho ale podle svých slov často naráží na lascivní televizní zábavu. „Humor bez pointy sem zavedlo mnoho lidí, kteří uváděli i České lvy. Tomuhle já nerozumím, humor bez pointy jsem nepochopil,“ posteskl si v rozhovoru pro časopis Sedmička.
Omezení pracovního tempa
Komplikace v jeho aktivním životě přinesl před časem vážný pád ve Zlíně. Po odehrání divadelní komedie Milionový údržbář tehdy upadl v hotelu a zlomil si stehenní kost. Následná rekonvalescence s francouzskými holemi ho přiměla přehodnotit dosavadní priority. Změnil svůj přístup k práci a začal se více soustředit na své koníčky.
Volný čas dnes věnuje historii, zajímají ho především dějiny střední Evropy devatenáctého století. Velkou radost mu dělají vnučky od dcery Kateřiny. Občas ho ale přepadají starosti o to, co jim dnešní svět chystá. „Zatím jsou dobře vychované a já bych se děsil, že se vrátí třeba jako zelené ekokomunistky,“ dodal s mírnými obavami o jejich budoucnost.
