Pandemie koronaviru byla oficiálně vyhlášena WHO dne 11. března 2020. Tehdy se respirační onemocnění šířilo dále po celé planetě a zasahovalo zemi za zemí. Celkově zemřelo více jak 7 milionů lidí, někteří přímo na Covid-19, další s ním. Nemoc tak u nich nebyla přímou příčinou smrti, ale většinou spustila jiný neduh. Jsme dnes na takovou situaci lépe připraveni?
Pět let poté
Je rok 2025 a nabízí se otázka, jestli jsme někam pokročili. Virus stále cirkuluje, stal se však už běžným respiračním onemocněním. Za to mohou hlavně vakcíny a také imunita pocházející přímo z prodělaných nemocí. Hospitalizací i úmrtí z důvodu právě Covidu-19 je tak drasticky méně než v minulých letech.
Neznamená to ale, že by nemoc neměla vliv na životy. Ať už jde o samotnou chorobu, nebo dlouhodobé následky, týká se to více jak 400 milionů lidí. Ti všichni tak žijí s nějakou formou „dlouhodobého Covidu“. Z proběhlé zdravotní katastrofy se tak musí poučit celý svět, a to hned na několika úrovních. Jde hlavně o bezpečnostní dohled, reakce a zvládání krizových situaci, očkování i terapie. Protože nová pandemie může udeřit kdekoli a kdykoli.
Co se povedlo
Krize spustila zcela novou úroveň spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem. Nikdy předtím nebylo do vývoje a výroby vakcín investováno tolik prostředků, stejně tak nikdo neměl tak uklizené a usnadněné byrokratické cesty. Právě tato rychlost při vývoji mRNA imunizace obyvatel ukázala prostou skutečnost, že věda a vývoj skutečně fungují.
A také, že když jsou použity správné nástroje a postupy, dá se něco tak obrovského provést v čase zcela rekordním. Právě urychlení úředního šimlu i klinického testování je příkladem pro budoucnost. Tady měla medicína obrovskou výhodu v tom, že vzorky byly doslova na ulici. Kéž by se to samé dalo použít pro vývoj vakcíny na tuberkulosu a další choroby.
Stejně dobře fungovaly státní nástroje veřejného zdraví. Uzavírání hranic, veřejně přístupné testování, omezování shromažďování. Když hromadné očkování převzala armáda, dostalo asi nejefektivnější možnou podobu.
Co moc ne
Výzvou byla kompatibilita nařízení a opatření mezi jednotlivými státy. Přes lockdowny a další omezení byl přeshraniční pohyb zkrátka nevyhnutelný. To samé platilo pro sdílení dat a biologických údajů mezi úřady, jak v rámci států, tak přes hranice.
ZOO se vrací: Nová sezóna plná lásky, zvratů, nových postav, vztahů i dramatu mezi šelmami hned v úvodu
V září 2020 se biolog Juan Ignacio Pérez Igelsias zeptal, jak se vlastně svět dostal do situace, ve které je. Některé státy dokázaly identifikovat některé příčiny katastrof a horšího průběhu opatření. Moc jsme se z nich ale nenaučili a mnohé koncepty vyhodnocování i reakce tak zůstávají stále při starém.
Slabé zdravotnictví
Problémem zůstává například slabé veřejné zdravotnictví některých evropských států. Jasně se totiž ukázala potřebu navýšení personálních kapacit, aby skutečně fungovala primární péče. Omezit čekací listiny, zlepšit servis jak pro děti, tak seniory, tedy dvě nejzranitelnější skupiny jakéhokoli obyvatelstva. Jen jedny z oblasti, kde potřebují země „zabrat“.
Stejně jsou na tom třeba domovy pro seniory a pečovatelské služby. Ty byly zasaženy zvlášť těžce. Přestože se nejedná o zdravotní centra, jde o koncentraci nejslabšího článku populace.
Klíčová úloha výzkumu
Výzkum nepochybně drasticky zkrátil tu nejintenzivnější fázi celé pandemie. Měl volné ruce a naprostou úřední přednost. Jenže to by neměla být mimořádná situace, ale do určité míry norma. Administrativa Donalda Trumpa chce po členských státech NATO vynakládat na obranu 3 – 5 % HDP.
Viry mohou být ale stejně smrtelné a nemůžete je trefit útočnou puškou. Proto jsou potřeba také investice do vědy a technologií. Pandemii viru nám vlastně nahradila nová. Máme tu pandemii válek, tarifů, selhávající mezinárodní spolupráce a hranic. Ty vznikly i na úrovních, kde v roce 2020 ještě žádné nebyly. Nejsme na tom o moc líp, než před začátkem pandemie, a jeho následovníkům budou nějaké hranice taky lhostejné.
Herečtí sourozenci z Jedné rodiny a Ulice. „Máme stejnou mámu, nejsme nevlastní,“ říká Oliver Vyskočil
Zdroje: TheConversation, ScienceAlert, PMC, ABS, TheLancet
