Psalo se 12. září 1940 a Francie prožívala jedno z nejtemnějších období své moderní historie pod nacistickou okupací. Evropou otřásaly válečné bubny, v lesích u vesnice Montignac na jihozápadě země se však odehrál příběh, který měl s válkou pramálo společného. Stačilo, aby se jeden zatoulaný pes jménem Robot pustil do pronásledování králíka, a světlo světa spatřil poklad, o kterém neměl nikdo tušení dlouhých 17 tisíc let.
Výprava za legendárním pokladem
Osmnáctiletý Marcel Ravidat se toho odpoledne procházel se svým psem, když Robot náhle zmizel v díře po vyvráceném stromě. Místní legendy v Dordogne byly plné zkazek o tajných chodbách, které měly vést k panství Lascaux, a mladíci doufali, že narazili na vchod k ukrytému pokladu. Marcel se vrátil o pár dní později, tentokrát posílen o tři kamarády. Vybaveni jen nožem a provizorní lampou, rozšířili otvor a spustili se do neznáma.
To, co našli, nebyla truhla se zlatem, ale něco mnohem cennějšího. Po několika metrech plazení se před nimi otevřela hlavní síň jeskyně, jejíž stěny doslova tančily barvami. Ve světle mihotavé lampy se zjevili obrovští tuři, koně v pohybu a jeleni s majestátním parožím. Chlapci nevědomky vstoupili do místa, které dnes známe jako jeskyni Lascaux. Jejich objev zbořil mýtus o primitivních pralidech. Ti, kdo tyto malby vytvořili, byli skutečnými mistry.
„Nevytvořili jsme vůbec nic,“ měl prohlásit po shlédnutí maleb slavný Pablo Picasso, jak uvádí server Lidovky.cz. Umělec tím vystihl pocit zmaru moderního člověka tváří v tvář dokonalosti, kterou na stěny nanesli lovci v době ledové.
Geniové doby ledové
Lascaux je promyšlenou galerii, která obsahuje téměř dva tisíce figur. Zvířata jsou zachycena v pohybu, s využitím přirozených nerovností skály, což jim dodává na plastičnosti. Pravěcí umělci, příslušníci kultury magdalénienu, používali techniky, které by obstály i v dnešních ateliérech, stříkání barvy ústy přes ruku nebo dutou kost, využití perspektivy a míchání pigmentů z oxidů železa a manganu.
Odborníci se dodnes přou o význam těchto děl. Nešlo totiž o obydlí, jeskyně zřejmě sloužila jako svatyně. Některé teorie jdou ještě dál a přisuzují pravěkým lidem znalosti, které bychom u nich nečekali. Existují názory, že malby jsou záznamem noční oblohy, nikoliv loveckými výjevy.
„Je to mapa prehistorického kosmu. Bylo to jejich nebe, plné zvířat a duchů,“ řekl pro iDNES.cz Michael Rappenglück z univerzity v Mnichově. Podle jeho teorie oči vyobrazených postav, jako je býk a pták na tyči, tvoří trojúhelník odpovídající hvězdné konstelaci, kterou dnes známe jako Letní trojúhelník. Pokud má pravdu, dívali se naši předci na hvězdy se stejným úžasem a analytickým myšlením jako my.
Daň za slávu a lidskou bezohlednost
Objev chlapců vyvolal senzaci a po válce, v roce 1948, se jeskyně otevřela veřejnosti. To se však ukázalo jako fatální chyba. Denně se v uzavřeném prostoru vystřídalo až 1 200 návštěvníků. Vydechovaný oxid uhličitý, teplo z umělého osvětlení a vlhkost narušily křehké mikroklima, které malby konzervovalo tisíce let. Začaly se objevovat řasy, plísně a krystaly kalcitu. „Jeskyně je slavná, jmenuje se Lascaux a je plná záhad a nejasností,“ napsal ve svém komentáři pro Reflex.cz Karel Steigerwald. Záhadou však není, co ji málem zničilo, byla to totiž naše vlastní zvědavost.
Francouzské úřady musely v roce 1963 zatáhnout za záchrannou brzdu a jeskyni hermeticky uzavřít. Dnes se do originálních prostor dostane jen hrstka vyvolených vědců, a to jen na pár dní v roce. Pro veřejnost vznikly dokonalé repliky Lascaux II, III a IV, které využívají nejmodernější technologie k simulaci původního zážitku. Je to paradox. Abychom zachránili to nejstarší a nejryzejší umění, musíme se dívat na jeho kopii vytvořenou počítači a lasery.
