Pavel Landovský patřil k nejvýraznějším hercům své generace. Měl ostrý jazyk, neústupný charakter a povahu, která si nebrala servítky. Přesto v sobě celý život nosil děsivé tajemství z dětství. V knize Soukromá vzpoura se novináři Karlu Hvížďalovi svěřil, že jako devítiletý chlapec během války zastřelil několik lidí.
Dětský zážitek, který se změnil v noční můru
Landovský, známý z filmů Utrpení mladého Boháčka či Svatba jako řemen, se k šokujícímu zážitku vrátil po více než čtyřiceti letech. V rozhovoru s Hvížďalou popsal, jak ho v roce 1945 pozval ruský voják do kulometného hnízda. „Začal jsem na něj mluvit rusky. To ho udivilo a hned mě pozval k sobě,“ vzpomínal herec v knize.
Z lesa tehdy podle jeho slov vyběhlo asi patnáct příslušníků SS. „Voják skočil za kulomet a začal střílet. Když viděl, jak na něj vyděšeně koukám, řekl pojď, dal mě do rukou ten kulomet a já střílel,“ přiznal. „Bylo mi devět roků. Teprve někdy v patnácti mně došlo, že jsem tam asi několik těch lidí taky zabil, že jsem tedy nejspíš taky vrah,“ řekl Landovský doslova v rozhovoru se spisovatelem Karlem Hvížďalou.
Trauma, o kterém už nikdy nemluvil
Šokovaný Hvížďala podle svých slov nedokázal na hercovo přiznání reagovat. Landovský pak téma uzavřel a nikdy se k němu nevrátil. Přátelé později popisovali, že se k zážitku z dětství nechtěl vracet a odmítal o něm hovořit i v soukromí.
Z vyprávění je zřejmé, že si nesl vinu, i když byl v době tragédie ještě dítě. Událost se odehrála v závěru druhé světové války, kdy se v českých vesnicích pohybovaly zbytky německých jednotek a střety s Rudou armádou nebyly výjimkou. Landovský se s tím však celý život nedokázal vyrovnat.
Exil, přátelství s Havlem a boj s režimem
Herec se do povědomí veřejnosti zapsal i svým občanským postojem. Byl signatářem Charty 77 a blízkým přítelem Václava Havla, s nímž ho pojilo i divadelní prostředí. Právě jeho přátelství s disidenty mu v době normalizace přineslo zákazy, výslechy i fyzické útoky.
Před rokem 1980 byl po brutálním napadení příslušníkem StB těžce zraněn na noze. „V noze se ozval zvuk, jako když se láme větev,“ popsal později herec. Zlomenina se nikdy zcela nezhojila a Landovský kulhal až do konce života. Po emigraci do Rakouska pokračoval v herecké práci a v roce 1986 tam také vznikl rozhovor Soukromá vzpoura, v němž o svém válečném traumatu otevřeně promluvil.
Poslední roky a tichý odchod
Po návratu z emigrace se Landovský znovu objevil ve filmech i divadle, mimo jiné v Černých baronech nebo Vratných lahvích. V posledních letech už nehrál, ale dál veřejně vystupoval a komentoval společenské dění. Kritizoval prezidenta Miloše Zemana a nikdy se netajil tím, že mu chybí odvaha i humor české společnosti.
Zemřel v říjnu 2014 ve svém domě po prodělaném infarktu. Jeho syn Jakub tehdy uvedl, že smrt byla rychlá a bezbolestná. „Byl moc příjemný, ani nekřičel, což znamenalo, že se cítil dobře,“ popsal pro média.
Diváci si Pavla Landovského mohou připomenout 22. listopadu ve 14:45 na ČT1, která uvede film Svatba jako řemen, a 23. listopadu v ranní repríze.
