Pracovní trh prochází v poslední době největší revolucí od zavedení osmihodinové směny. V Německu mají po masivním testování v rukou biologické důkazy o tom, že čtyřdenní pracovní týden funguje. V Česku proti sobě stojí dvě nesmiřitelné skupiny. Jedna se ohání tvrdými daty o produktivitě a zdraví, druhá varuje před ekonomickou sebevraždou. A do toho vstupuje generace Z, která jasně říká, že pět dní v kanceláři prostě trávit nebude.
Vlasy nelžou
Naši západní sousedé se nespokojili s pocity v dotaznících. Výzkumníci z univerzity v Münsteru šli na dřeň. Doslova. Účastníkům experimentu odebírali vzorky vlasů a měřili hladinu kortizolu. Výsledky hovoří jasně. Stres u lidí, kteří pracují jen 4 dny v týdnu, šel prokazatelně dolů. Chytré hodinky navíc potvrdily, že zaměstnanci spali v průměru o 38 minut týdně déle a zvýšili svou fyzickou aktivitu.
„Už nechci pracovat v pátek. Pátek se vlastně stal třetím dnem víkendu. Pracujete jen tehdy, když nemáte jinou možnost,“ řekl dle iDNES.cz Sören Fricke, spoluzakladatel společnosti Solidsense. Jeho firma patří mezi ty, které u modelu zůstaly. Ředitel si pochvaluje, že se konečně dostal k opravování historických aut, a společnost přitom očekává nárůst tržeb o 40 procent. Celkem 73 procent zúčastněných firem v Německu uvedlo, že jsou připraveny změnu zavést natrvalo.
Past jménem 100:80:100
Ne všechno je však zalité sluncem. Mnoho lidí si pod pojmem čtyřdenní týden představuje den volna navíc za stejné peníze a ve stejném tempu. To je však omyl. Funkční model stojí na principu 100:80:100, což znamená, že musíte odvést 100 procent práce za 80 procent času při 100 procentech mzdy. To vyžaduje brutální efektivitu a odstranění veškeré „vaty“. Zbytečné porady, prostoje, scrollování na sociálních sítích. Všechno musí pryč.
Přesně na tom pohořel německý výrobce oken Eurolam. Firma se po testu rychle vrátila k pětidennímu režimu. Výroba nestíhala, zákazníci zuřili kvůli reklamacím a zkrátka to nešlo. „Když jsme zaměstnancům oznámili, že se vracíme k pětidennímu pracovnímu režimu, lidé byli zklamaní,“ přiznal ředitel Henning Röper pro agenturu Bloomberg. Ve výrobě a službách, kde musíte být fyzicky na pracovišti či u stroje, se čas ošidit nedá.
Potřebujeme vyšší nezaměstnanost
V Česku situaci komplikuje specifický stav trhu práce. Máme nízkou nezaměstnanost, ale trh zamrzl. Lidé nemění práci, firmy se přetahují o každého člověka a mzdy v poměru k produktivitě stagnují. Velmi ostře se k tomu nedávno vyjádřila šéfka ManpowerGroup Jaroslava Rezlerová.
Podle ní čtyřdenní pracovní týden není sci-fi, ale nevyhnutelná budoucnost, kterou si vynutí technologie a demografie. „V pátek je nová sobota,“ glosovala situaci Rezlerová v rozhovoru pro iDNES.cz. Odhaduje zavedení kratšího týdne do deseti let. Expertka upozorňuje na paradox. Umělá inteligence převezme rutinní úkoly, kanceláře se vyprázdní, ale český stát na to není připravený.
Zákoník práce připomíná spíše vykopávku ze šedesátých let než moderní normu pro 21. století. Rezlerová navíc pronesla větu, která v politických kruzích působí jako rozbuška: „My potřebujeme vyšší nezaměstnanost, protože trh se nehýbe.“
Politici brzdí nadšení
Tuzemská politická scéna zůstává v otázce zkracování pracovní doby konzervativní. Zástupci vládnoucí koalice i pravicové opozice se na věc dívají optikou HDP a nákladů. Prioritou je výkonnost ekonomiky vůči USA a Číně. Podobně to vidí ekonomové. Petr Dufek z banky Creditas varuje před nárazem do zdi. „Zaměstnanci by těžko přistoupili na nižší mzdy a zaměstnavatelé na o pětinu vyšší náklady,“ řekl Dufek.
Levicové spektrum to však vidí jinak a shoda je v nedohlednu. Vláda se bojí, že by plošné zavedení kratšího týdne položilo průmyslové podniky, které už tak bojují s drahými energiemi a konkurencí z Asie. Svět práce se ale mění bez ohledu na to, co si myslí ve Strakově akademii. Firmy, které to pochopí dřív a nabídnou flexibilitu, stáhnou z trhu ty nejlepší talenty. Ostatní budou dál počítat člověkohodiny a divit se, že jim zaměstnanci utíkají jinam.
