Detektivové z pražské „čtyřky“ se vracejí na obrazovky. Česká televize znovu nasazuje seriál Panoptikum Města pražského z roku 1988, který navázal na úspěch Hříšných lidí. V hlavní roli tentokrát zářil Jiří Adamíra, ale za přijetím jeho postavy se skrýval důležitý detail.
Návrat ke galerce, ale jinak
Seriál Panoptikum Města pražského se vrací na ČT1 od 3. září ve 21:05, a to jako připomínka jedné z posledních výrazných krimi sérií před revolucí. Navázal na slavné Hříšné lidi Města pražského, ale hlavního hrdinu Jaroslava Marvana už nahradil jiný velikán českého herectví, Jiří Adamíra (†67).
Jiří Adamíra roli policejního rady přijal jen pod jednou podmínkou. Nechtěl nahradit Jaroslava Marvana v postavě rady Vacátka a trval na tom, že jeho postava musí být jiná. Tvůrci mu vyšli vstříc, a tak se v seriálu neobjevuje Vacátko, ale nový šéf mordparty, rada Korejs. Ten je stejně přísný, ale působí jiným dojmem a má jiný styl vedení.
Změnilo se i vyznění seriálu. Režisér Antonín Moskalyk ho pojal méně temně a s větším důrazem na atmosféru i lidskost. Doba krize konce 20. a začátku 30. let tak dostala novou vizuální i příběhovou rovinu.
Opravdu skvostná herecká sestava
Vedle Jiřího Adamíry se objevili osvědčení Josef Vinklář a Josef Bláha v rolích detektivů Boušeho a Brůžka. Na scéně se ale poprvé objevil i policejní koncipista Souček v podání Ondřeje Havelky. Ten vnesl do příběhů mladickou energii i noblesní úsměv, který ostře kontrastoval s šedivou realitou první republiky.
Nechyběl ani František Filipovský jako penzionovaný detektiv Mrázek, který se k partě často připojoval. Mimochodem, jeho dýmka v seriálu nebyla rekvizita, byl vášnivým kuřákem a dýmku si do role přinesl vlastní. Ostatně jeho kniha vzpomínek se jmenuje Šest dýmek Františka Filipovského.
Zajímavostí je, že v jednom z dílů (V tom starém domě) hraje Hana Maciuchová s Karlem Heřmánkem a oba při natáčení scény pádu do Vltavy odmítli dubléry. Chtěli, aby byl moment útěku před policií co nejautentičtější.
Ulice tento týden: Lukáš se ztratil, drama ve škole, Adriana se hroutí a Miloš slaví
Kamery, kulisy i kuriozity
Seriál se natáčel přímo v ulicích Prahy na Malé Straně, v Holešovicích, na Hlavním nádraží, na Starém Městě i na Kampě. Tvůrci dbali na věrnost prostředí. Například dům, kterým se dalo projít až k Vltavě, stojí dodnes na adrese Na Kampě 493/7.
Hudba Ivana Kurze se postupně stala ikonickou a některé motivy později přešly i do Četnických humoresek. Třeba scéna z Jedové chýše ve „Funusu“ používá stejnou melodii jako pozdější znělka četníků. Titulní píseň „Copak ale… inu co…“ nazpíval Pavel Zedníček, který si také v jedné epizodě zahrál.
Slovník galerky v seriálu je malou jazykovou lahůdkou. Kromě „merglí“ (peněz) a „auslágu“ (výlohy) se tu objevuje i výraz „špacírštok“. „A přivezte mi nějaký špacírštok,“ říká v jednom díle rada Korejs. Německy je to vycházková hůl, která tehdy patřila k běžným doplňkům pánské elegance.
Epizody jako Letní přeháňka, Hokynářská balada nebo Příběh z dovolené jsou dnes považovány za klenoty české televizní detektivky. A přestože se názory na celý cyklus různí, nelze vedle sebe postavit Hříšné lidi a Panoptikum a chtít to srovnávat. Každé má své unikátní kouzlo.
Přijetí u diváků a dnešní ohlasy
Když se Panoptikum Města pražského objevilo na konci osmdesátých let na obrazovkách, mnozí se obávali, zda může navázat na mimořádný úspěch Hříšných lidí. Chyběl typický černobílý obraz, ale hlavně Jaroslav Marvan jako legendární rada Vacátko. Přesto si nový seriál rychle našel své publikum.
Část diváků si Jiřího Adamíru zamilovala právě pro jeho odlišnost. Působil přísněji, noblesněji a možná i realističtěji než jeho předchůdce. Jiní ale postrádali atmosféru staré Prahy, jak ji znali z předchozí série.A pánové Bouše a Brůžek údajně najednou působili skoro jako obecní strážníci a ztratili část svého dřívějšího šarmu.
Panoptikum ale bodovalo výpravou, hudbou, scénografií a hereckou pestrostí. Diváci oceňovali i pestřejší zápletky a větší prostor pro emoce. Příběhy už nebyly jen o hledání pachatele, ale často i o lidské bolesti, vztazích nebo zklamání.
Dnes je Panoptikum vnímáno jako důstojný následník, který si zachoval osobitost a své místo v dějinách české televizní krimi. A když se vrací na obrazovku, mnoho diváků se k němu vrací stejně rádo, jako k nenápadné kavárně na Malé Straně, kde to voní dobou, která už se nikdy nevrátí.
