Oficiální historie britské královské rodiny nabízí obraz dokonalosti, povinnosti a služby národu. V jejím stínu však zůstává příběh chlapce, který se do tohoto pečlivě budovaného obrazu nehodil. Princ John, nejmladší syn krále Jiřího V., zmizel z očí veřejnosti a svůj krátký život dožil v izolaci venkovského statku.
Okouzlující rebel
John Charles Francis přišel na svět v červenci 1905 jako pátý syn budoucího krále a královny Marie. V prvních letech života působil jako vitální a veselé dítě, které si získalo přezdívku „Johnnie“. Otec o něm hovořil jako o jediném potomkovi, který vybočuje z řady a porušuje přísná pravidla poslušnosti, což v královském prostředí znělo téměř jako pochvala. Situace se začala měnit kolem jeho čtvrtých narozenin, kdy chlapcův vývoj nabral tragický směr.
První epileptický záchvat ukončil období bezstarostnosti. Princův mentální vývoj začal zaostávat za vrstevníky a lékaři ho označili za pomalého. Dnešní odborníci se přiklánějí k názoru, že princ trpěl kromě epilepsie také poruchou autistického spektra. Počátek dvacátého století však pro podobné diagnózy postrádal pochopení. Společnost vnímala epilepsii jako projev duševní slabosti, což rodina zakládající si na čistotě krve vnímala jako nepřijatelné stigma.
Život ve vyhnanství
Rodiče vkládali naděje do změny k lepšímu, ale zdravotní stav prince se vytrvale zhoršoval. Záchvaty přicházely častěji a s větší intenzitou. Když se ukázalo, že John zůstane bez vzdělání, které absolvovali jeho sourozenci, padlo rozhodnutí o jeho stažení z veřejného života. Od roku 1913 přestal dvůr vydávat oficiální portréty a princ zmizel ze společenských akcí.
V roce 1916, ve věku jedenácti let, se princ přestěhoval na Wood Farm. Tato odlehlá usedlost na panství Sandringham se stala jeho novým domovem. Zde žil odděleně od zbytku rodiny, pouze ve společnosti své oddané chůvy Charlotte „Lala“ Billové a personálu. Královský dvůr kolem chlapce vystavěl hradbu mlčení. Hosté na panství ho vídali jen zřídka jako vzdálenou postavu v lesích, vždy v doprovodu personálu.
Rodina ho navštěvovala stále méně. Rodiče plnili své povinnosti a sourozenci trávili čas ve školách nebo v armádě. Izolace měla pragmatický důvod: ochránit pověst monarchie v těžkých časech první světové války. Princ tak zůstal uvězněn ve zlaté kleci, kde mu společnost dělali jen zaměstnanci, kteří mu nahrazovali rodinu.
Svědectví chůvy
Lala Billová, která s princem trávila každý den, popsala situaci velmi otevřeně. Její slova odhalují smutnou realitu chlapcova života. „Neodvažujeme se ho nechat s bratry a sestrou, protože je to příliš rozrušuje, když jsou záchvaty tak zlé a přicházejí tak často,“ uvedla Billová, jak cituje server Royal Central.
Billová zůstala u prince až do samého konce a snažila se mu vytvořit alespoň zdání domova. John se sice účastnil rodinných Vánoc v roce 1918, ale hned večer ho řidič odvezl zpět na farmu. Bylo to naposledy, co viděl svou rodinu pohromadě. Jeho stav se v následujících týdnech kriticky zhoršil.
Zvíře, ne bratr
Postoj nejbližších příbuzných k nemocnému chlapci byl z dnešního pohledu až nezdravě odtažitý. Zejména jeho nejstarší bratr, budoucí král Eduard VIII., vnímal Johna jako přítěž. Eduardův dopis milence Fredě Dudley Wardové, napsaný bezprostředně po Johnově smrti, ukazuje absenci soucitu.
„Jeho smrt je tou největší úlevou, jakou si lze představit, a tím, za co jsme se vždy tiše modlili. Tento ubohý chlapec se stal spíše zvířetem než čímkoli jiným a byl jen bratrem v těle a ničím jiným,“ napsal Eduard podle serveru The Vintage News.
Smutná úleva
Princ John zemřel ve spánku 18. ledna 1919 po těžkém záchvatu. Dožil se pouhých třinácti let. Veřejnost se o tragédii dozvěděla až s dvoudenním zpožděním, kdy deník Daily Mirror poprvé veřejně zmínil jeho epilepsii. Pohřeb proběhl v tichosti na hřbitově u kostela svaté Máří Magdalény v Sandringhamu.
Reakce matky, královny Marie, zůstala zachycena v jejím deníku. Smutek se v něm mísí s pragmatismem, který byl pro ni typický. „Ta zpráva mi způsobila velký šok, ačkoli pro neklidnou duši toho ubohého chlapečka přišla smrt jako velká úleva,“ zapsala si královna. Rodina vnímala jeho odchod jako vysvobození pro všechny zúčastněné.
Johnův příběh upadl na desítky let v zapomnění. Svět se o něm znovu začal dozvídat až na konci devadesátých let, kdy badatelé objevili rodinná fotoalba. Snímky ukázaly chlapce, který kdysi patřil do středu rodiny, než ho nemoc a předsudky odsunuly na okraj.
Další články na téma královské rodiny si můžete přečíst ZDE.
