Bývaly doby, kdy se voda ze střechy jednoduše svedla do trubky a zmizela v kanalizaci. Nikdo to neřešil, nikdo se neptal. Dnes je takový postup technicky zastaralý, ale v případě novostaveb často i nezákonný. Kdo ignoruje pravidla o hospodaření s dešťovou vodou, riskuje vysoké pokuty a v krajním případě i sousedské války kvůli vyplaveným sklepům.
Konec starých časů
Legislativa v Česku prošla v posledních letech zásadní proměnou a na vodu se úředníci dívají úplně jinak než v devadesátkách. Stavební zákon a prováděcí vyhlášky dnes mluví jasnou řečí. Prioritou je udržet vodu v krajině, nikoliv se jí co nejrychleji zbavit. Majitelé novostaveb to moc dobře znají z povolovacího řízení.
Stavební úřad po nich vyžaduje, aby dešťovou vodu primárně vsakovali na vlastním pozemku. Pokud to podloží nedovoluje, nastupuje varianta zadržování a regulovaného odpouštění. Odvod do kanalizace je až ta úplně poslední možnost, kterou úřady povolí jen ve výjimečných případech, kdy selžou všechna ostatní řešení. Kdo si postaví dům a potají svede okap do obecní kanalizace, koleduje si o malér.
Starší domy mají v tomto ohledu jistou výhodu, takzvaná nabytá práva. Pokud byl dům legálně napojen na jednotnou kanalizaci před lety, nikdo majitele ze dne na den neodpojí. Situace se ovšem mění ve chvíli, kdy dojde k rekonstrukci nebo přístavbě. V ten moment úředník otevře desky a bude chtít vidět, jak máte vyřešenou retenci. Argument, že to tak fungovalo třicet let, už neobstojí.
Černé přípojky a detektivové v montérkách
Největší problém vzniká tam, kde lidé zaměňují splaškovou kanalizaci za tu dešťovou nebo jednotnou. Splašková kanalizace má menší průměr potrubí a je dimenzována pouze na odpadní vodu z toalet, koupelen a kuchyní. Voda ze střechy do ní nepatří. Přesto se najdou kutilové, kteří si takto ulehčí práci.
Při prvním větším přívalu deště se pak kanalizace zahltí a splašky začnou vytékat tam, kde je nejmenší odpor. Obvykle u sousedů ve sklepě nebo skrze kanálové poklopy na ulici. Vodárny mají dnes velmi účinné metody, jak takové černé napojení odhalit. Používají se kouřové zkoušky, kdy se do potrubí vžene neškodný kouř. Pokud se začne dýmit z okapu, majitel domu má co vysvětlovat a u svých sousedů má z ostudy kabát.
Vodárenské společnosti jsou v tomto nekompromisní a kontroly provádějí pravidelně. „Neoprávněné vypouštění srážkových vod do splaškové kanalizace může způsobit vyplavení nemovitostí a narušení čistícího procesu na čistírně odpadních vod,“ uvádí ve svých technických podmínkách například Pražské vodovody a kanalizace s tím, že viníkovi hrozí sankce. Pokuty se ve správním řízení mohou vyšplhat až do desítek tisíc korun, nemluvě o náhradě škody, pokud někoho vytopíte.
Peníze, které odtékají pryč
Ekonomická stránka věci je pro majitele rodinných domů neméně podstatná. Domácnosti jsou sice v Česku od placení stočného za srážkovou vodu obvykle osvobozeny (na rozdíl od firem a parkovišť), ale to neznamená, že je vypouštění vody zadarmo. Platíte za to promarněnou příležitostí. Cena kubíku pitné vody v roce 2026 v mnoha regionech atakuje nebo překračuje hranici 140 korun.
Splachovat toaletu nebo zalévat trávník pitnou vodou z řadu je luxus, který si málokdo chce dovolit. Retenční nádrž o objemu několika kubíků dokáže pokrýt spotřebu vody na zahradě po většinu sezóny. Stát navíc dlouhodobě podporuje tyto investice programem Dešťovka, který umí pokrýt až polovinu nákladů na pořízení nádrže a rozvodů.
Návratnost takové investice se s rostoucí cenou vody zkracuje. Kdo dnes staví nebo rekonstruuje a nezahrne do projektu využití dešťovky, v podstatě dobrovolně vyhazuje peníze oknem. Moderní systémy navíc umí vodu čistit tak, že je použitelná i pro praní prádla, což přináší další úspory a měkčí vodu pro spotřebiče.
Technická řešení pro každého
Na trhu je dnes nepřeberné množství podzemních nádrží. Plastové, betonové, samonosné nebo k obetonování. Výběr závisí na geologii pozemku a hladině spodní vody. Důležité je však nepodcenit velikost. Malý sud pod okapem je dobrý na zalití muškátů, ale skutečnou úsporu přinese až podzemní nádrž napojená na domácí vodárnu.
Instalace sice vyžaduje bagr a rozkopanou zahradu, ale výsledek stojí za to. Zahrada zůstane zelená i v suchém létě, aniž by se protáčel vodoměr. A hlavně, majitel má klidné spaní, že mu u branky nezazvoní kontrola z vodáren s otázkou, kam že to vlastně mizí všechna voda z jeho střechy.
Další tipy do domácnosti naleznete ZDE.
