Byl to moment, kdy se česká politika svlékla do naha. Žádné rukavičky, jen tvrdé údery pod pás a strašení. Přesně před 13 lety, 26. ledna 2013, Miloš Zeman v prvních přímých prezidentských volbách porazil Karla Schwarzenberga. Byl to začátek éry, kdy se lež stala běžným pracovním nástrojem a společnost se rozštěpila tak hluboce, že jizvy nezmizely dodnes.
Kníže proti zemanovcům
Vzduch byl tehdy prosycený očekáváním, které se mísilo s nervozitou. Praha a velká města žila v iluzi, že slušnost a noblesa nemohou prohrát. Mladí lidé nosili na klopách placky s „čírem“, sociální sítě zaplavila vlna podpory pro Karla Schwarzenberga a umělci pořádali koncerty. Vypadalo to jako jasná věc. Jenže tato bublina neviděla za hranice krajských měst.
Zemanův tým v čele s Miroslavem Šloufem a Vratislavem Mynářem mezitím pracoval v terénu. Objížděli kulturáky, hospody a náměstí v regionech, kde se lidé cítili zapomenutí. Neslibovali jim pravdu a lásku. Dali jim pocit, že konečně někdo mluví jejich jazykem a vytrestá ty nahoře. Zeman využil frustrace lidí z vlády Petra Nečase, jejíž byl Schwarzenberg součástí. Byla to dokonale cílená strategie.
Sudetský faul
Rozhodující úder přišel těsně před finále. Téma Benešových dekretů zafungovalo jako odjištěný granát vhozený do davu. Schwarzenberg se v debatě vyjádřil, že poválečný odsun Němců by byl dnes považován za porušení lidských práv. Zemanova reakce byla okamžitá. Vykreslil svého soka jako někoho, kdo zradil národní zájmy a chce vracet majetky sudetským Němcům.
V deníku Blesk se objevil celostránkový inzerát s textem: „Nevolte Karla Schwarzenberga.“ Obsahoval tvrzení o tom, že kníže připravuje půdu pro navrácení majetku potomkům nacistů. Byl to faul, který nemá v moderní české historii obdoby. „Je to svinstvo, když se lže,“ reagoval tehdy Schwarzenberg pro iDNES. Hlas rozumu ale zanikl v křiku strachu.
Tato lež zmobilizovala nerozhodnuté voliče. Lidé v pohraničí, kteří se báli o své domovy, šli k urnám s jediným cílem, zastavit „cizáka“. Zeman se pasoval do role ochránce češství. Nevadilo, že jeho argumentace stála na vodě. Emoce strachu byla silnější než fakta.
Vítězství
Výsledek druhého kola byl pro mnohé studenou sprchou. Miloš Zeman získal téměř 55 procent hlasů. V jeho štábu v hotelu Praha propukla bujará oslava, která připomínala spíše dobytí nepřátelského území. Zeman s vítězoslavným úsměvem a skleničkou v ruce sice sliboval, že bude prezidentem všech, ale realita byla jiná.
„Slibuji, že budu hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů,“ prohlásil ve svém prvním povolebním projevu, který přenášela ČT24. Tímto výrokem jasně vymezil hřiště. Elity, novináři a jeho odpůrci se stali lovnou zvěří. Místo spojování začala dekáda systematického hloubení příkopů.
.jpg){kind=link}