V únoru 1918 se v městečku Alton v americkém Illinois narodil Robert Wadlow. Nikdo tehdy netušil, že z malého chlapce vyroste nejvyšší muž v dějinách. V dospělosti měřil neuvěřitelných 272 centimetrů, vážil přes dvě stě kilogramů a přesto se snažil žít stejně jako ostatní. Sláva, kterou mu přinesla jeho výjimečnost, se nakonec stala i jeho osudem. O život ho připravil obyčejný puchýř na noze.
Dítě, které rostlo rychleji než ostatní
Robert přišel na svět jako zcela zdravé miminko. Vážil běžných tři a půl kila a nic nenasvědčovalo výjimečnosti. Už o pár let později ale rostl tempem, které ohromovalo i lékaře. Ve čtyřech letech už převyšoval děti z prvních tříd a v deseti letech měřil skoro dva metry. Lékaři brzy pochopili, že jeho tělo produkuje příliš růstového hormonu, jenže tehdejší medicína s tím nedokázala nic udělat.
Rodiče se mu snažili zachovat normální dětství. Hrál si s mladšími sourozenci, sbíral známky a rád fotografoval. Ve škole měl speciální lavici i židli, protože se do běžných nevešel. Učitelé i spolužáci ho popisovali jako klidného a přátelského chlapce, který si nikdy na nic nestěžoval. Ve třinácti letech se stal nejvyšším skautem na světě a bral to s humorem, který ho provázel celý život.
Obr z Illinois, který nechtěl být atrakcí
Po střední škole se Wadlow chtěl stát právníkem. Snažil se pokračovat na univerzitě, ale studium mu ztěžovala vlastní výška. Do lavic se nevešel, psaní bylo utrpením a laboratorní práce nepřicházely v úvahu. Nakonec studium vzdal a začal s otcem cestovat po Spojených státech.
Pracoval jako ambasador společnosti International Shoe Company, která mu vyráběla boty na míru. Jeho chodidlo měřilo 47 centimetrů, měl tedy velikost 75. Jediný pár takových bot tehdy stál sto dolarů, což by dnes odpovídalo zhruba třiatřiceti tisícům korun.
Lidé mu říkali „Obr z Illinois“. Přes svou výšku působil vždy skromně, slušně a pokorně. Posměšky snášel s úsměvem. Když se ho někdo zeptal, jaké je nahoře počasí, odpověděl, že „je pěkně, děkuji za optání“. Veřejnost ho milovala, noviny o něm psaly a na cestách ho vítaly davy lidí. Byl slavný, ale nikdy nechtěl být pouťovou atrakcí.
Puchýř, který rozhodl o životě
Navzdory svým rozměrům byl Robert fyzicky poměrně zdravý. Potíže měl hlavně s nohama. V důsledku deformací v nich téměř necítil bolest, což se mu stalo osudným. Během letního průvodu v Michiganu 4. července 1940 si rozedřel kotník o kovovou ortézu. Rána se mu zanítila a do těla se dostala infekce. Penicilin tehdy ještě nebyl běžně dostupný, takže lékaři neměli šanci infekci zastavit.
Z nemocnice ho převézt nemohli, protože v okolí nebylo lůžko, které by jeho váhu uneslo. Ošetřovali ho přímo v hotelovém pokoji. I v horečkách zůstal klidný. „Doktoři říkají, že na oslavu to asi nezvládnu,“ řekl rodině den před svou smrtí. Zemřel ve spánku 15. července 1940. Bylo mu dvaadvacet let.
Rakev dlouhou přes tři metry a vážící skoro půl tuny neslo dvanáct mužů. Ulicemi Altonu tehdy prošly tisíce lidí, kteří se přišli rozloučit s mužem, jenž i přes svůj neuvěřitelný úděl zůstal pokorný a dobrý.
Rekord, který dodnes nikdo nepřekonal
V době smrti měřil Robert Pershing Wadlow 272 centimetrů a vážil 222 kilogramů. Jeho tělo nepřestávalo růst ani po dosažení dospělosti a lékaři se shodují, že kdyby ho nezasáhla infekce, byl by ještě vyšší. Po smrti se rodina rozhodla chránit jeho památku.
Všechny osobní věci, oblečení i speciální nábytek nechala spálit, aby se z něj nestala senzace. Otec odmítl pitvu, protože chtěl, aby jeho syn odešel v důstojnosti, kterou si zachovával po celý život. V Altonu stojí od roku 1985 bronzová socha Roberta Wadlowa v životní velikosti.
