S Novým rokem se pro hodně lidí pojí bilancování a obvykle snaha trochu pozměnit vlastní život. Většinou jde o snahu zbavit se zlozvyků a natočit svůj život trochu pozitivnějším směrem. Tradice novoročních předsevzetí však není nijak nová, lidé si je dávají už asi 4 000 let. Kde a jak se to vlastně zrodilo?
Starověký Babylon
Říká se Jak na Nový rok, tak po celý rok. Právě toho se každoročně chytají miliony lidí, pro které je 1. leden možností čistého štítu a nového začátku. Dávají si proto závazek, že budou více sportovat (tzv. ledňáčci plnící posilovny), méně utrácet nebo se k sobě i ostatním chovat laskavěji.
Ač může tento rituál nebo trend působit nadmíru moderně a jako by přišel až se sociálními sítěmi, jeho původ sahá mnohem, mnohem dál. Datuje se do doby skoro 4 000 let staré a do civilizace, pro kterou byl nový rok časem obnovy a také bilancování.
„Touha začít celkově znovu je lidským impulsem,“ vysvětluje Candida Mossová, profesorka z univerzity v Birminghamu. Její specializací jsou starověké dějiny a také rané křesťanství. Začalo to sliby babylonských králů a pokračovalo až po dnešní osobní sliby sobě nebo blízkým. Zvyk se tedy stále vyvíjel, jeho jádro je ale podivuhodně stejné.
Kořeny předsevzetí
Babylon byl jednou z prvních civilizací, kde obyvatelé slavili přelom letopočtu a nový rok si tak připomínali různými slavnostmi. „O novoročních slavnostech v Babylonu, Sýrii a dalších místech Mezopotámie, existuje hodně písemných záznamů,“ říká Eckart Frahm, profesor blízkovýchodních jazyků a civilizací na univerzitě v Yale.
Slavnosti se často pojily s jarní rovnodenností a vyjádřením vděčnosti bohům za bohatou úrodu. „Nebylo to ale přijímání předsevzetí,“ podotýká Frahm. „Dodržování takových slibů ale mělo svůj význam. Lidé věřili, že jejich dodržením zajistí boží přízeň na další rok. Porušení naopak znamenalo přivolání božího hněvu.“
První veřejný slib
Koncem 1. tisíciletí se však stalo něco mimořádného. Jeden z babylonských vládců veřejně slíbil, že bude lepším králem. Akt, kterému se někdy říká „odříkání“ nebyl jen osobní úvahou jednotlivce. Šlo o jasné veřejné prohlášení o odpovědnosti.
Tchyně Leoše Mareše o závislosti na alkoholu a léčbě: Pila jsem skrytě a měla systém výmluv, říká Helena Harabinová
Historici se na tomto místě dodnes přou, jestli šlo skutečně o osobní iniciativu panovníka, nebo měl na příběh vliv vnitřní nesouhlas kněžstva. Na každý pád ale vládce položil svým činem základy pro tradici toho, co je dnes nazýváno novoročním předsevzetím.
Ve starém Římě
Římané toho mají historicky na svědomí opravdu hodně. V případě předsevzetí jde o ustanovení 1. ledna jako začátku nového kalendářního roku. Jako všechny národy starověku slavili svátky a prováděli rituály. Právě oni do nich však zahrnuli praktickou obnovu, a to včetně pověstného „jarního úklidu“ a „slibu obnovy“.
„Tradice cílila na správný vstup do nového roku. Uklízelo se v domě, lidé doplňovali zásoby, spláceli dluhy a vraceli půjčené věci,“ rozvádí Moss.
Nový rámec pro stejný cíl
Po pár staletích se tradice dostala i do koloniální Ameriky. Puritáni tu dávali obecně přednost introspekci před požitky a radovánkami. „Existovala tu silná snaha vyhnout se hýření a na nový rok se hlavně zamyslet nad časem, který uplynul, a tím, který nastával. To znamenalo vznik předsevzetí ve smyslu, jako ho známe dnes,“ uvádí Moss.
V kostelích se tehdy také konala tzv. sobotní kázání, která ale připadala na první neděli roku. Kněz v nich často zdůrazňoval pomíjivost času a to, jak by věřící měli být lepšími služebníky Boha.
