Nora Fridrichová si nepotrpí na sterilní moderní luxus a zařizování domácnosti pojala po svém. Domov pro rodinu vybudovala ve staletém bývalém klášteře na severu Prahy a interiér zaplnila pečlivě vybranými úlovky z nábytkových bazarů. Bydlení plné knih a dřeva má ovšem jedno velké riziko. Řeka Vltava teče jen pár kroků od budovy a rodina proto musí mít neustále v záloze krizový plán pro případ velké vody.
Historické zdi a respekt k minulosti
Dům s historií sahající staletí do minulosti stojí jen pár kroků od řeky. Samotná stavba původně sloužila jako klášter. Fridrichová s respektem k původu budovy volí neutrální tóny a jednoduché textilie. Dřevo doplňují čisté bílé stěny odrážející denní světlo. Interiér postrádá extravagantní výstřelky nebo designové prvky za statisíce.
Výraznější pozornost poutají plné knihovny. Slouží k reálnému čtení a police tvoří přirozenou součást obytného prostoru. Knihy jsou vyskládané bez snahy o umělou stylizaci. Někde leží v těsných řadách, jinde zůstává volné místo. Celý dům působí tichým dojmem a představuje výrazný únik od mediálního tlaku.
Skloubení designu s rodinným provozem
Obývací pokoj je zařízený primárně pro pohodlí rodiny. Moderní sedací soupravu doplňují starší restaurované kousky. Novinářka vyhledává vybavení na bazarových portálech. K srdci jí přirostl televizní stolek ze slavné éry Brusel a kuchyňský stůl se židlemi od návrháře Jindřicha Halabaly.
Samotná kuchyň působí ryze účelně. Skříňky mají prosté tvary a vaření se zde obejde bez masivních ostrůvků či přehnaných dekorací. Propojení starého s novým dává podle obyvatelky domu velký smysl. „Sehnat se dá a mně se to strašně líbí,“ přiblížila svůj vztah k historickému nábytku v rozhovoru pro Blesk.
Bytový design bere jako hru a baví ji hledat věcem nový účel. Zvažuje dokonce pořízení trubkového gauče z padesátých let. „Lidé je prodávají v docela dobrém stavu. Jsou to padesátá léta, je to minulost, ten dům je z minulosti, tak to k němu pasuje. A mě to baví, skládat a kombinovat, protože si k tomu vytvářím nějaký vztah,“ dodala k zařizování domácnosti.
Stín velké vody
Blízkost řeky však přináší napjaté momenty. Vltava se v minulosti několikrát nebezpečně zvedla a jejich dům dokonce patřil k těm nejvíce zasaženým při velkých záplavách v roce 2002. Tehdy z něj podle pamětníků vyčnívala pouze střecha a předchozí majitelé přes ni museli evakuovat babičku.
„K Vltavě to máme pár metrů. Bydlíme v domě, který je starý mnoho století, za tu dobu byl vyplavený mnohokrát,“ svěřila se Fridrichová. Pro případ dalšího ohrožení mají doma připravený krizový plán. S partnerem Robertem Zárubou přesně vědí, co zachraňovat jako první.
„Musíme zabezpečit a vynést hlavně krabičku od tepelného čerpadla,“ popsala praktická opatření. Pozor si dává i na nadační fond Šatník pro matky samoživitelky. Ten sídlí v podobně ohrožené Holešovické tržnici nedaleko řeky.
Zízemí po letech v televizi
Po odchodu z České televize tráví doma více času. Část otevřeného prostoru funguje jako nenápadný pracovní kout se stolem a technikou. Se sportovním komentátorem Robertem Zárubou se sblížili v roce 2011 po svých předchozích rozvodech a vychovávají spolu dvě dcery.
Do svatby se po předchozích zkušenostech nehrnou a občasnou pozornost bulváru dle jejích slov nesou s nadhledem. Médiím také občas neunikne hubená postava moderátorky. „Když napíšou, že mám anorexii, tak mi to nevadí, protože vím, že tak bohužel vypadám. Jenže se objevují i naprosté výmysly,“ reagovala před časem.
