Švédská Nobelova nadace je soukromá instituce, která byla založena 29. června roku 1900 s jediným cílem: financovat a spravovat Nobelovu cenu. Tu ve své závěti roku 1895 ustanovil švédský chemik, inženýr a průmyslník Alfred Nobel. Ceny měly být dle jeho vůle uděleny na poli fyziky, chemie, lékařství, literatury a míru.
Vynálezce a podnikatel
Alfred Nobel byl vynálezce, vědec, podnikatel a také básník i dramatik. Jeho rozsáhlé zájmy se odráží v rozsahu cen, které svou poslední vůlí zavedl. Narodil se roku 1833 ve Stockholmu a jeho rodina pocházela z linie Olofa Rudbecka, technického génia 17. století. V době tohoto významného předka bylo celé Švédsko velmocí severní Evropy.
Nobel mluvil plynule několika jazyky, zajímal se také o sociální a mírové problémy. Jeho náhledy na hodně věcí bylo tehdy možné považovat za radikální.
Nominace
Nadace obdrží každá rok tisíce nominací pocházejících od akademiků, univerzitních profesorů, vědců, předchozích laureátů, politiků a dalších lidí. Nejen, že nominovaní musí splnit mnoho podmínek, ale i ti, kteří je navrhují, prochází pečlivým výběrem. Instituce, které volí laureáty, specifikoval opět Nobel.
Jde o Královskou švédskou akademii věd pro fyziku a chemii, Institut Karolinska pro medicínu, Švédskou akademii pro literaturu a Komisi pěti (volenou norským parlamentem) pro Nobelovu cenu míru.
V roce 1968 založila Švédská národní banka na počest Nobela Nobelovu pamětní cenu za ekonomii. Od roku 1969 je pak volbou laureátů pro tuto oblast pověřena také Královská švédská akademie. Protože ale obor nefiguruje v Nobelově závěti, není odměna vyplácena z Nobelova fondu a nejedná se tak ani o plnohodnotnou „Nobelovu cenu“.
Způsob financování
S udělením ceny souvisí krom diplomu i obnos 8 milionů švédských korun, v přepočtu asi 17,8 milionu Kč. Původním cílem bylo dle závěti umožnit badatelům pokračování ve výzkumu bez ohledu na finanční situaci, cena tak fungovala i jako grant. Dnes už tato stránka věci není obvykle aktuální.
Homolka a tobolka: Falešné Krkonoše, skokan, který utekl do USA, bedna šampaňského na place a Růžičková na dietě
Fond Nobelovy ceny je financován investicemi původního Nobelova majetku. Nobel zbohatl hlavně na vynálezu dynamitu a v poslední vůli stanovil, že „výnosy z investovaného kapitálu mají sloužit právě k vyplácení cen“. Vykonání poslední vůle jeho rodinu zcela šokovalo, takže ceny reálně začaly až v roce 1901.
Původní mechanismus financování byl adekvátní pro Nobelovu dobu. Nadace ale od té doby přešla na jiné metody investování a dále se průběžně adaptuje. Například v roce 2023 byl vyplácený obnos kvůli inflaci už 11 milionů švédských korun.
U nás jen dvě
Československé Nobelovy ceny jsou dodnes jen dvě. V roce 1959 ji obdržel Jaroslav Heyrovský za chemii a v roce 1984 básník Jaroslav Seifert za literaturu. Ve srovnání s jinými podobně velkými zeměmi máme tedy dost chudou bilanci.
První pomoc při štípnutí komárem: Plátek brambory, slupka od banánu, citronová šťáva a další triky našich babiček
Zdroje: NobelPrize, Investopedia, Wikipedia
