Mistr světa, pilot Formule 1, velmi úspěšný podnikatel a muž přeživší vlastní smrt. Jen několik stránek, které se spojují v osobě Niki Laudy. A jeho život by vydal hned na několik románů. Niki Lauda nikdy zcela nezotavil z nehody, která ho potkala prakticky na vrcholu jeho sportovní kariéry.
Krysa formulí
Ve světě těch nejrychlejších vozů měl zaslouženě přezdívku „Krysa“. Měl mírně shrbenou postavu, ostrý nos a lehce vystouplou horní čelist. V přísném sportovním zákulisí klubu formule se pohyboval naprosto sebejistě. Současně dokázal fantasticky využívat specifická pravidla tohoto světa.
Závodění nade vše ostatní
Niki, respektive Nikolas Lauda, byl dítě bohaté průmyslnické rodiny z Vídně, které vládl hlavně jeho dědeček, vídeňský podnikatel Hans Lauda. Krom koncernu továren vedl také rakouský Červený kříž. Niki se pro auta rozhodl už v dětství, a to s ocelovou přímočarostí, která mnohé lidi fascinuje dodnes.
Ve věku 20 let se musel rozhodnout – buď závodit na profi úrovni, nebo jít jinam. Pro začínajícího závodníka to znamenalo sehnat velkou sumu a doslova si zaplatit místo v týmu. Požádal proto o půjčku u Austrian Bank, jenže dědeček v představenstvu půjčku pro vnuka zamítl.
Dle dědečka „Jméno Lauda patří do ekonomické sféry, ne na závodní okruhy,“ sdělil Lauda v roce 2010 deníku Süddeutsche Zeitung. Peníze nakonec sehnal u konkurence a s dědečkem do smrti nepromluvil.
Na okruhu
Tým Ferrari byl ve světě F1 legendou, ale v roce 1974 potřeboval nový začátek. To samé Lauda. Týmu se za důvěru odvděčil vítězstvím a o rok později prvním titulem mistra světa. Už tehdy bylo patrné, že je to člověk prostý emocí a sentimentu, a to v životě i na okruhu.
Například veškeré poháry a medaile věnoval sousedovi Gustavovi, majiteli myčky a servisu za to, že bude Laudovi mýt auto zdarma. Ceny považoval (beze špetky vtipu nebo nadsázky) za nepraktické a nedaly se dle něj použít ani jako mísa na psí žrádlo. Což reálně zkoušel.
Slunce, seno plné omylů: Jaruš padá i bez zásahu, cedule nuda pláže špatně, datum nesedí a Otík píše do prázdna
Jak prodat úraz
Tragické nehody se závodům nevyhýbaly nikdy, málokdy ale šlo o úřadujícího mistra světa. Okruh s přezdívkou Zelené peklo byl nejdelší a dle mnohých také nejrizikovější v sérii. Lauda ho chtěl bojkotovat, ostatní odmítli a prvního srpna 1976 se jelo. Během druhého kola vylétl Niki Lauda v rychlém sektoru z trati, narazil do stráně a ihned vzplál.
Ti, kteří jeli hned za ním, ho vytáhli z plamenů a zachránili mu život. „Moje žena se rozplakala, když mě viděla. Měl jsem tak znetvořenou hlavu, že mě poznala jen podle nohou. Byla v takovém šoku, že brečela,“ řekl před lety Lauda.
A i po tomto úraze opět čistě kalkuloval a odmítl jakékoli plastiky krom očního víčka. To se mu totiž nedovíralo a vysychalo mu oko. V září se s obvazy na hlavě objevil na Velké ceně Itálie a dojel čtvrtý.
Kalkul na obou stranách
Laudova absence sentimentu se projevila i na straně týmu Ferrari. Z jeho náhradníka Carlose Reutemanna se roku 1977 stává plnohodnotný týmový kolega, navíc údajně s přednostním zacházením. Lauda se tedy na jednu sezónu uchýlil do týmu Brabham, ale záhy odešel rovnou do penze.
Stará škola rychlosti
Niki Lauda byl závodníkem staré školy, který miloval cokoli, co se dalo řídit. Miloval proto terénní motorky a hlavně letadla. Udělal pilotní licenci, v roce 1979 založil Lauda Air. „Lauda je poslední skutečná legenda Formule 1,“ konstatoval před lety Pavel Turek, který závody dlouhodobě komentoval.
„Jde přes generace a jeho image je ohromná. Současně je brutálně upřímný a nemá skrupule.“ Jeho život představuje další generaci snímek Rivalové. Když zavřete oči a poslechnete si v kině rakouskou němčinu Daniela Brühla, opravdu zaslechnete Nikiho Laudu.
Niki Lauda se narodil před 76 lety – 22. února 1949. Měl pět dětí. V roce 2018 podstoupil transplantaci plic, které měl poškozené po nehodě z roku 1976. O rok později zemřel po vleklých zdravotních potížích – a to v květnu roku 2019, pár týdnů po sedmdesátinách.
.jpg){kind=link}