V červenci letošního roku objevili archeologové v Jeruzalémě bronzovou minci, která vznikla v posledních dnech města, těsně předtím než padlo pod náporem římských legií. Nenápadný artefakt nese silné poselství a až znepokojivě připomíná slova, která měl pronesl Ježíš Kristus.
Na Sionu vše začalo. A tam také končilo
Když se letos v létě pustili archeologové do výkopů kousek od Chrámové hory, brali to jako rutinní práci. V Jeruzalémě se pod zemí najde ledacos. Jenže tentokrát narazili na něco, co mezi úlomky keramiky a kamením doslova zářilo, drobnou bronzovou minci z dob, kdy se město ocitalo na pokraji zkázy. Pochází z roku 69 nebo 70 našeho letopočtu, tedy z posledních měsíců Velkého židovského povstání. A právě to z ní dělá nález, který rozhodně stojí za pozornost.
Na její lícové straně je v hebrejštině nápis „Za vykoupení Sionu“, na rubu pak palmová ratolest (lulav) a dva citrusové plody (etrogy), které se tradičně používají při svátku Sukot. A to vše s dodatkem „čtvrtý rok“, tedy konec Velkého povstání, které skončilo tragickým zničením Chrámu, srdce tehdejší židovské víry.
Objev zveřejnil izraelský památkový úřad Israel Antiquities Authority, podle nějž byla mince nalezena poblíž jihozápadního rohu Chrámové hory. Vydali ji samotní židovští povstalci. A právě tady přichází na scénu fascinující souvislost s Novým zákonem.
Kámen na kameni nezůstal
V evangeliích podle Matouše, Marka a Lukáše se opakuje silná věta, kterou měl Ježíš pronést při pohledu na jeruzalémský chrám: „Nezůstane tu kámen na kameni.“ Dnes je tenhle výrok považovaný za jedno z jeho nejzásadnějších proroctví a co je na tom nejzajímavější? V roce 70 našeho letopočtu se do puntíku naplnilo. Římská vojska pod vedením Tita chrám opravdu zničila. A nejen to. Srovnali se zemí i jeho okolí a ukončili tím jednu celou epochu.
Nález mince s nápisem „vykoupení“ tak nepřímo potvrzuje, v jaké duchovní i psychické rovině tehdy lidé byli. Zatímco v prvních letech povstání razili mince s nápisem „Svoboda Sionu“, na konci už nebyla řeč o svobodě, ale o vykoupení. „Znamená to, že naděje na vojenské vítězství už byla ta tam. Zbyla víra. A možná i prosba o zázrak,“ uvedli archeologové z Israel Antiquities Authority.
Mince s náboženským motivem navíc odkazuje na svátek Sukot, který připomíná čtyřicetileté putování Izraelitů pouští. Ve chvíli, kdy se město dusilo v plamenech, připomínka vytrvalosti a přežití jistě působila jako poslední stéblo naděje.
Historie zmrzliny: Od starověkých perských sněhových sorbetů po dnešní gelato
Poselství ztraceného Jeruzaléma
Velké židovské povstání nezačalo ze dne na den. Všechno to doutnalo roky, mezi lidmi rostla nespokojenost s římskou správou, daně byly čím dál tvrdší, náboženské svobody mizely a zásahy vojáků byly čím dál drsnější. V roce 66 pohár trpělivosti přetekl a vypukla otevřená vzpoura. Zpočátku to vypadalo, že by povstalci mohli uspět. Jenže proti nim stála dobře organizovaná římská mašinérie, která si nakonec prosadila svoje.
Chrám padl v roce 70, o tři roky později dobyli Římané i poslední baštu židovského odporu – pevnost Masada. Tisíce lidí zemřely, tisíce byly odvedeny do otroctví. Mince s nápisem „Za vykoupení Sionu“ tak můžeme číst jako výkřik poslední víry, nebo snad smíření? Možná věřili v zásah shůry, možná jen hledali důstojnost uprostřed beznaděje.
Archeologové zároveň upozorňují, že jde o jeden z mála autentických předmětů z posledních dnů chrámu. „Tyto mince nám umožňují nahlédnout do myslí lidí, kteří je razili. Věděli, že konec je blízko. A přesto se rozhodli mluvit jazykem víry,“ uvedli pro The Times of Israel.
Vítězové VyVolených a Big Brothera po 20 letech: Vladko investoval a žije v zahraničí, Shrek dělá v Brně trenéra
Zdroje: autor, Timesofisrael, Jns.org, Foxnews
