První republika a prezidentování Tomáše Garyka Masaryka jsou obecně vnímány jako zlatá éra našeho státu. Jako něco, co všichni vítali, prezidenta všichni oslavovali a země se stala téměř ekonomickou velmocí. Přes mnohá pozitiva mělo i toto období své šrámy, stejně jako prezident, který byl glorifikován spíš zpětně po své smrti. Jaké nepravdy a mýty tedy panují?
Euforie a národní symbol
To první se týká nálady ve společnosti, to druhé profesora Masaryka. Ve společnosti panovala naděje vyhlížející demokracii, životní úroveň a společenskou jednotu. Jak už to tak bývá, realizace ideálů naráží na společenskou i hospodářskou realitu, která činí věci vždycky komplikovanější.
Například nerovnost, tolik přičítaná monarchii, panovala i za republiky. To samé platilo pro sociální rozdíly a národnostní třenice. Nezlepšovala to ani politická reprezentace složená z desítek stran a koalic. O nějaké jednotě ve vedení nemohla být ani řeč. I tak jsme ale až do roku 1938 zůstali jednou z mála demokracií střední Evropy.
Jak to bylo s tou demokracií?
První republiku vnímáme jako etalon demokratického zřízení. Vlády se tu často střídaly, dalším deficitem byla tzv. pětka. Šlo o orgán volený z předsedů stran, který oslaboval parlamentní systém. Jeho členové obvykle odmítli osobně vstoupit do vlády, kterou ovlivňovali zákulisně.
Druhým problémem bylo nucení poslanců hlasovat dle stanoviska strany, nikoli vlastní vůle. Při porušení měli ve smlouvě hrozbu vyhození z partaje. Byli tak spíše nástrojem předsedů, než samostatnými aktéry. Třetím „kiksem“ byl nepoměr mezi politickým rozložením a reálným rozložením společnosti. Hodně menšin tam nemělo prakticky nikoho.
Češi a Slováci
Základem státu měl být jednotný koncept národa Čechů a Slováků. Reálně jsme však měli a dodnes máme odlišné dějiny, jazyk tradice i další prvky. O všem důležitém se reálně rozhodovalo v Praze, Slováci se tak vždy cítili jako druhořadí občané.
Faktem je, že kulturně i prakticky máme jako Češi mnohem blíže k Rakousku, nikoli Slovensku. Do Rakouska se už dříve jezdilo nakupovat, studovat, rodiny tam posílaly chlapce i dívky do služby. Postupná separace států tak byla celkem přirozeným vývojem této situace.
Ulice příští týden: Hejlová se vrací, výhružky i hromadné výpovědi, Blanka na tenkém ledě a svatební tahanice
Vítání státu
Čechy a Slováky zachvátila při vzniku samostatného státu skutečná euforie. Pro Němce, Maďary nebo Rusíny to bylo jinak. Němci přitom tvořili cca třetinu obyvatel, takže koncept jasně odmítali. Existovaly i pokusy o provincie, které by připojili k Rakousku nebo Německu. I mnoho Čechů a Slováků nevnímalo rozpad monarchie jako pozitivum, hlavně staří lidé byli prostě zvyklí na určitou vládnoucí strukturu.
Ekonomická velmoc
Ano, byli jsme ekonomicky silní, platilo to však jen pro 20. léta 20. století. Pak přišla hospodářská krize, která neušetřila ani nás. Navíc se tu držela déle než v dalších evropských zemích. Průmyslová výroba tu klesla o třetinu, čtvrtina obyvatel byla bez práce. Došlo na krach většiny menších podniků, zapadlejší regiony trpěly značnou bídou.
Svět je zase v pořádku: Byla to hádka na deset minut, říká Agáta Hanychová
Zdroje: Youtube, iDnes, DvojkaRozhlas
