Pro někoho prakticky stejná skupina společenských vyvrhelů. A občas se nelze divit, protože na sebe neonacisté, skinheadi i pankáči dovedou poutat obdobnou pozornost. Jejich ideové kořeny jsou však poměrně odlišné, i když jejich vysněná opatření týkající se hlásaných změn společnosti se mohou shodovat. U jednoho stolu v hospodě je ale najednou potkáte jen těžko.
Neonacisté
Klasické nacisty už dnes vlastně nepotkáte, jen neonacisty, kteří z původní ideologie vycházejí. Myšlenkově se u nich prakticky nic nemění, základem je teze o nadřazenosti bílé rasy. Nepřítelem jsou přistěhovalci, levice, liberálové, Romové, gayové, anarchisté, komunisté a hlavně Židé.
Právě ty poslední viní (a vinili i jejich předchůdci) prakticky ze všech společenských nešvarů. Na to navazuje jejich podezření Židů z mnoha celosvětových spiknutí, neonacistům tedy nejsou vůbec cizí konspirační teorie. Programově jsou to populisté, jejich „řešení“ současných problémů spoléhají na neomezenou pravomoc a obvykle nejsou slučitelná s principy demokratické společnosti.
Nemluvě o tom, že mnohdy neberou jakýkoli ohled na ekonomické důsledky, pokud by jejich program byl skutečně aplikován. Rozdíl mezi původním nacismem a neonacismem je tedy jen v časovém odstupu a odklonu od všeněmectví a vyvolenosti německého národa.
Skini
Skinheads označuje subkulturu s určitým životním stylem a kořeny až na Jamajce v 50. letech 20. století. Právě Jamajčani se kvůli nezaměstnanosti stěhovali do Británie a míchali se s britskými dělníky. Neměli žádné politické cíle, ale snažili se odlišit od místní bohaté populace.
Pozdější vývoj znamenal určité odnože a někdy přiblížení se například neonacistům. Poznávacími prvky jsou stále vyholená hlava („skinhead“ znamená doslova „kožená hlava“), těžké boty podobné těm nošeným dělníky v přístavech a celkově oblečení evokující dělníky nebo vojáky.
U nás se začali výrazně projevovat a formovat až po sametové revoluci, jejich subkulturu podporovaly hlavně koncerty kapely Orlík v 80. – 90. letech 20. století, tehdy se k nim hlásil i její zpěvák Daniel Landa. Faktem je, že „vzhledově“ jsou si skini a neonacisté poměrně blízcí, ovšem původní skinheads odmítali rasismus a nacismus a byli jasně nepolitičtí. Myšlenky obrátili až White Power Skinheads, kteří jsou prakticky neonacisté.
Páni kluci: Zakázaný scenárista, koktavý Lábus a žádný výkvět a smetánka za dob socialismu
Punk
V angličtině znamená „punk“ výtržník a jde hlavně o životní a hudební styl. V Evropě je nejvíce rozšířila britská kapela Sex Pistols, která styl proslavila ve Velké Británii. Tam navazovali na původní skinheads. V základu nejde o jednotný směr, obecně v něm jde o odpor proti nacismu, bolševismu, rasismu, jakékoli diskriminaci, konvencím, komerci a společenským předsudkům.
Hodně punkerů má blízko k anarchismu, jeho častým projevem je provokace vůči společenským konvencím, která byla jedním z původních cílů. Proto je s ním spojeno extravagantní oblečení, účesy (číro, kohout). Obecně punk toleruje měkké drogy, hlavně marihuanu a se vznikem neonacistické scény se dostal do jeho opozice.
Původní punk však nepoužíval ony agresivní účesy a třeba zmíněné Sex Pistols tuto módu kritizovaly. Jakmile měl někdo na hlavě bodce, chodil celý v černém a hrál v brakové kapele, hned to měl být punk. Původní ideou však bylo jen to, že má být člověk sám sebou. Punkerem tak mohl být klidně i člověk v obleku s aktovkou – pokud mu to tak vyhovovalo. Extravagance tak byla mnohdy jen pózou.
