Nový rok přinesl řadu změn a nemocenská je pro mnoho zaměstnanců zpětně studenou sprchou. Lidé často žijí v domnění, že jakmile jim lékař vystaví neschopenku, stát se o ně okamžitě postará a peníze naskočí za každý den strávený v posteli. Realita letošního roku je ovšem zcela odlišná a finančně bolestivá. Prvních čtrnáct dní nemoci totiž funguje podle pravidel, která mohou rodinný rozpočet citelně zasáhnout.
Finanční půst na startu
Zaměstnanec, který onemocní, spadá v prvních dvou týdnech do režimu náhrady mzdy. Tu vyplácí zaměstnavatel, nikoliv stát. Zásadní rozdíl spočívá v tom, za co přesně firma platí. Peníze přijdou pouze za dny, které jsou pro pracovníka dny směnovými. Pokud má zaměstnanec v rozvrhu práci od pondělí do pátku, víkendy má volné. A právě v tom tkví problém pro každého, kdo onemocní na delší dobu.
Sobota a neděle, ačkoliv je člověk proleží v horečkách, zůstávají v prvních čtrnácti dnech zcela bez finanční náhrady. Teprve od patnáctého dne přebírá otěže Česká správa sociálního zabezpečení a začíná vyplácet nemocenskou za každý kalendářní den. Do té doby je marodění o víkendu čistě soukromou, neplacenou záležitostí.
Redukční dieta pro výplatu
Samotný výpočet náhrady mzdy navíc prochází procesem redukce. Základem je průměrný hodinový výdělek za předchozí čtvrtletí, ten se však ořezává pomocí takzvaných redukčních hranic. Pro rok 2026 jsou tyto hranice nastaveny pevně a neúprosně. Z částky do 285,78 koruny se započítává 90 procent. Vše nad tuto částku, až do hranice 428,58 koruny, se krátí na 60 procent.
Příjmy nad tuto hranici podléhají ještě drastičtějšímu krácení. Mezi druhou a třetí redukční hranicí, která končí na částce 856,98 koruny, se započítává pouhých 30 procent. Cokoliv nad tuto sumu se ignoruje úplně. Výsledná hodinová mzda pak odpovídá 60 procentům takto zredukovaného průměru.
Tato logika v praxi znamená, že zaměstnanec s nadprůměrným příjmem pocítí propad příjmů nejcitelněji. Systém solidarity zde funguje naplno a vysoké výdělky slouží k dotování systému, nikoliv k zajištění adekvátní náhrady pro jejich příjemce v době krátkodobé nemoci.
Změna pravidel v poločase
Zlom přichází až patnáctý den. Tehdy končí povinnost zaměstnavatele a nastupuje stát s dávkami nemocenského pojištění. Zde se logika obrací. Nemocenská se vyplácí za každý kalendářní den, tedy i za víkendy a svátky. Dlouhodobá nemoc se tak paradoxně stává z hlediska denního příjmu o něco výhodnější než krátká viróza.
Výše nemocenské se odvíjí od délky trvání neschopnosti. Do třicátého dne činí 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu. Od jednatřicátého dne se sazba zvyšuje na 66 procent a po dvou měsících nemoci stoupá na 72 procent. Podpůrčí doba trvá maximálně 380 dní. Pokud se zdravotní stav nezlepší ani po roce, nastupuje posudkový lékař a jednání o invalidním důchodu.
Specifické pasti systému
Rok 2026 přináší i specifické situace, na které si musí dát zaměstnanci pozor. Nemoc ve zkušební době sice neznamená okamžitou výpověď, ale zkušební doba se o dobu nemoci automaticky prodlužuje. Zaměstnavatel tak nepřichází o možnost prověřit si pracovníka v plném rozsahu.
Podobně složitá situace nastává ve výpovědní lhůtě. Pokud nemoc přesáhne datum, kdy měl pracovní poměr skončit, může se výpovědní lhůta prodloužit. Zaměstnanec má však možnost toto prodloužení odmítnout a trvat na ukončení poměru k původnímu datu. Je to strategické rozhodnutí, které vyžaduje chladnou hlavu a kalkulačku v ruce.
Další články na téma změn v legislativě si můžete přečíst ZDE.
