Jedna z nejtajuplnějších a tím pádem také umělecky nejvděčnějších postav historie. Jack Rozparovač je přezdívka sériového vraha působícího hlavně v chudých čtvrtích londýnského Whitechapelu v polovině roku 1888. Skutečná identita Rozparovače je přes mnoho teorií dodnes neznámá, jde tak o jednu z největších krimi hádanek historie. A vznikl kolem něj úplný folklór.
Ripperlogie
Stejně tak, jako se holmesologové označují specialisté na příběhy Sherlocka Holmese, i postava Jacka Rozparovače vytvořila podle originálního Jack the Ripper celou skupinu nadšenců. Kolik žen opravdu zabil? Byla to jedna osoba, nebo celá skupina? A existuje opravdový důkaz o jeho identitě nebo dokonce existenci? Jen pár otázek, na které ani tato skupina nemá jasnou odpověď.
Skutečnosti a kanonická pětka
V londýnské chudé čtvrti Whitechapel bylo mezi dubnem 1888 a únorem 1891 zavražděno celkem jedenáct žen. Jen pět z nich je ale připsáno přímo řádění Jacka Rozparovače, čímž tvoří tzv. kanonickou pětku. Ta sestává z Marry Ann „Polly“ Nicholsonové, Annie Chapmanové, Elizabeth Strideové, Catherina Eddowesové a Mary Jane Kellyové.
Modus operandi
Každá z žen byla podříznuta, někdy došlo k dalším zraněním a vyřezání orgánů – odsud ostatně přezdívka Rozparovač, protože je doslova „rozpáral“. U Chapmanové a Eddowesové šlo o dělohu, druhou navíc znetvořil. Protože se v té doby vyskytovaly útoky na ženy poměrně často, a to i v takto brutální formě, je obtížné přesně určit počet obětí Jacka Rozparovače.
Celá kanonická pětka byla zavražděna mezi půlnoci a šestou ranní, tři vraždy proběhly také během svátku nebo víkendu. Postupně se zvyšovala míra zohavení, jen u Striedové byl vrah asi vyrušen, jí a Nicholsové nechyběly orgány.
Medializace a legendarizace
Polovina 50. let 19. století dovolila díky daňovým reformám větší náklad levných novin, proto se vše dostávalo snadno do tisku. Když vrcholilo tehdejší vyšetřování, prodal se denně i milion novin. A protože násilí táhne, byl Rozparovač doslova mediální senzací. Ve snaze o prodej byly ale zprávy na úrovni bulváru, takže „fakta“ byla na úrovní JPP neboli Jedna Paní Povídala.
Jak pro Seznam zprávy podotýká historička Erin Thomson: „Jasně se tehdy ukázalo, že vražda je lukrativní záležitost a téměř všechny noviny, autoři i levné „krváky“ chtěli svůj podíl na zisku.“ Policii se přiznávaly stovky těch, kteří se chtěli „ohřát“ na sluníčku pozornosti. Nejslavnější psaní pochází z 27. září 1888 a putovalo do Central News Agency. Pisatel se nazval „Jack Ripper“, čímž dostal aspoň přezdívku, která se ujala.
Září u moře: Žádné fronty, volná lehátka a šance na luxus za cenu tříhvězdy
Spornost prostitutek
Tradičním narativem je to, že Rozparovač vraždil jen prostitutky, což je však minimálně zavádějící. Podle historičky Hallie Rubenholdové šlo o pracující ženy typu pokojských. „Vrah si nevybíral prostitutky, ale ženy, o které se nikdo nestaral a které nebude nikdo postrádat.“ Minimálně u Nicholsové, Chapmanové a Eddowesové neexistuje podle ní důkazy o prostituci jako profesi. Byly ale chudé, bez domova, spaly na ulici.
Současné znalosti
V roce 2019 analyzovali britští vědci z Liverpool John Moores University krev na šále jedné z obětí. Výsledek naznačuje jako pachatele polského holiče Aarona Kosminskiho. Journal of Forensic Scienes uvedl, že profily DNA se shodovaly s Edowesovou. Kosminski byl podezřelý už v době vražd. Podle skeptiků ale s šátkem jasně a otevřeně manipulovaly i další osoby, včetně potomků zavražděné.
Badatelé i „badatelé“ podezírají a podezírali za 110 let na 73 osob od vzdělance Montague Johna Druitta z Oxfordu po malíře Waltera Sickerta. Ten často maloval prostitutky a jeho obrazy mají ukazovat i vodítka k vraždám.
Trvalá záhada
„Jack Rozparovač byl skutečný člověk, který zabíjel skutečné lidi. Nebyl to jenom přízrak,“ zdůrazňuje Rubenholdová. Varuje ale před stálou potřebou senzace v této záležitosti. I více než 135 let po posledním proseknutém hrdle tak i přes veškerou moderní technologii zůstává identita vraha hádankou.
Naštěstí pro něj a bohužel pro úřady i vědce páchal své zločiny v době absence potřebných nástrojů a nedostatku dokumentace, takže se nemáme v zásadě čeho chytit.
Úterní Ulice: Lukáš neunesl odmítnutí, zklamaný Matěj a rozčílený Pešek
Zdroje: NationalGeographic, Venclikovi, Dotyk, SeznamZpravy
