Tragédie, která se stala 11. června 1955, drží dosud pozici nejčernějšího dne v dějinách celého motosportu. Během tradičního automobilového závodu Le Mans zemřelo 84 lidí, ani za této situace však nebyla akce přerušena. 24 hodin Le Mans, je vytrvalostním závodem konaným každoročně už od roku 1923 s výjimkou světové války a ekonomické krize. K čemu došlo?
Délka a prestiž
Po mnoho let byla tato soutěž nejdelší a nejprestižnější tratí světa. Od roku 1923, kdy se tu vozy rozjely prvně, se rozložení prakticky nezměnilo. Boxy, tribuny i další stanoviště pro diváky dělila od tratě doslova jen hora hlíny.
Zvyšování rychlosti
Pokrok v oblasti automobilismu nevyhnutelně znamená zvyšování rychlosti. Zatímco na počátku závodu jezdila auta nejvýše stovkou, v roce 1955 už se blížila k trojnásobku. Na trati tak závodníci uháněli i 270 kilometrů v hodině. Neexistovaly ovšem tachometry, měřítkem byla schopnost udržet auto na vozovce.
Tragédii nahrálo i to, že tehdejší vozy byly vyrobeny z vysoce hořlavých hořčíkových slitin v zájmu minimální váhy. Jako prevence tragického konce při případné nehodě se závodníci ani nijak nepoutali.
Zájem o vzrušení
„To bylo vzrůšo, co?“ prohlašoval pravidelně Otakárek Soumarů v seriálu Bylo nás pět. Právě možnost vzrušení a nehod byla tím, co diváky k Le Mans tak přitahovalo. Nehody tak zvedaly atraktivitu celého podniku, pokud se na místě neobjevila aspoň sanitka, byla to nuda. Právě 24. ročník z roku 1955 ale všechny přinutil tento pohled revidovat.
Mercedes versus Jaguár
Tento ročník měl dva velké favority, ostříleného Juana Manuela Fangia za volantem Mercedesu a mladíky Mikea Hawthorna v Jaguaru. Odehrála se tak obrovská bitva Německa a Británie, přezdívaná mnohdy „druhou světovou na čtyřech kolech“. Oba favorité nechali záhy ostatní za sebou a doslova sprintovali.
Fangio ještě nikdy takový závod nevyhrál a moc to chtěl. Hawthorne byl zase smrtelně nemocný. Po sotva dvou a půl hodinách se mezi ně připletly ještě další vozy – ztrácely celé kolo. Všichni se v tu chvíli blížili k hlavní tribuně.
Vítězslav Jandák saví 78: Z Tří oříšků se dostal až na ministerstvo. O synovi se dozvěděl přes deset lidí
Signál o palivu
Hawthorne si v ten moment všiml, že mu jeho vůz hlásí docházející palivo. Chtěl zajet do nejbližšího z boxů a prudce zabrzdil. Právě to vedlo k obrovskému masakru. Možná by někdo čekal, že brzdy nebudou efektivní, ale opak byl pravdou. Byly tak silné, že systémy dalších aut na ně jednoduše neměly.
Těsně za ním jedoucí Macklin nemohl než uhnout doprava, kam už se ale řítil Mercedes. Levegh v Mercedesu narazil do Macklina, za vteřinu nastal masakr.
Smrt tribun
Levegh zemřel na místě, jeho auto se změnilo v kouli ohně a vrazilo přímo mezi diváky. Navíc se v letu rozpadlo na několik kusů. Okolí zaplavila mrtvá a zraněná těla – muži, ženy děti. Kdo přežil první moment, utíkal v panice pryč. Pamětníci popisují hrůzné momenty jako těla bez hlav, mrtvé děti v rukách matek, kouř, zmatek a smrt.
Krom uvedeného závodníka zemřelo 83 lidí a na dvě stovky byly zraněny. Závod přesto pokračoval, což je dnes něco naprosto nepochopitelného. Pořadatelé se hájili tím, že zmatek by komplikoval práci sanitek. Akci však neukončili ani po jejich odjezdu.
Mercedes odvolán, Jaguár slavil
Stáj Mercedes své závodníky odvolala, Jaguar nikoli, Hawthorne a Evor Buebo tak nerušeně slavili. Na stupních vítězů se spokojeně usmívali a tradičně kropili šampusem – dělal to člověk, jehož manévr tragédii způsobil. Oficinálně za nehodu nenese vinu konkrétní osoba, mělo jít o špatné zabezpečení trati.
Jak už to ale u takových událostí bývá, došlo k obrovské diskusi a revizi bezpečnostních prvků a pravidel. Mercedes se od Le Mans celých 30 let nezúčastnil jediného závodu. Jiné státy podobné podniky radikálně omezily, například Švýcarsko až do roku 2018.
.jpg){kind=link}