Už Shakespeare prohlásil, že na tomto jevišti, kterému říkáme život, máme všichni své vstupy a také odchody. Vědci teď odhalili předehru onoho odchodu. Tedy konkrétní bod během středního věku člověka, kdy naše mozkové buňky vykazují první známky setrvalého poklesu. Zkrátka moment, kdy se „malé šedé buňky“, jak by řekl Poirot, začínají poroučet.
První jiskra degenerace
Zjištění vychází ze skenování mozku a dalších testů provedených na vzorku 19 300 osob, jejichž věk byl v průměru něco přes 44 let. Právě v tomto místě životní osy začíná být degenerace poprvé patrná. Poté zrychluje a maxima dosahuje ve věku 67 let. Když dosáhne člověk úctyhodné 90ky, dojde k jejímu zpomalení a vyrovnání.
Což je možná důvodem, proč jsou lidé kolem stovky během televizních reportáží tak veselí a čilí. Podle expertů za tímto výzkumem z univerzity Stony Brook v USA by tyto nálezy mohly pomoci při hledání cest k podpoře lidského zdraví v pozdějších fázích života.
Struktura stárnutí mozku
„Přesné pochopení toho, jak se stárnutí mozku zrychluje a zpomaluje, nám dává orientační body pro přesnější strategii zásahů,“ říká neuroložka Lilianne Mujica-Parodi. „Identifikovali jsme takto kritické okno v druhé polovině života, kde má mozek horší přístup k energii. Je to ale ještě předtím, než dojde k nenávratnému poškození. Představte si to jako ohnutí materiálu před jeho zlomením,“ upřesňuje.
Týmu se současně podařilo identifikovat pravděpodobnou příčinu tohoto procesu. Jde o neuronovou rezistenci vůči inzulinu. Jak ukazují výsledky dalších testů, s přibývajícím věkem má inzulin právě na neurony snižující se efekt. Výsledkem je menší příjem energie mozkem a zhoršená signalizace mezi jednotlivými buňkami.
Podpora myšlenky genetikou
Obecnou ideu o vlivu metabolismu na mozkové stárnutí podpořila i genetická analýza. Míra aktivity souvisí s proteinem GLUTA, který glukózu přijímá, a APOE, který přenáší tuky. Jejich pracovní „nasazení“ pak odpovídalo postupnému opotřebení mozku.
Náhradní výživa?
Pokud bychom tedy byli schopni schopnost neuronů přijmout výživu opravit, případně najít za ni náhradu, dokázali bychom vyvinout terapii pro zpomalení klesajícího mozkového výkonu. Byla by to i naděje pro neurodegenerativní onemocnění typu Alzheimerovy choroby a dalších forem pokročilé demence.
Nelegální věci v zahraničí: Žvýkání žvýkaček, podpatky, nemít povolení na hrad z písku i splachování po 22. hodině
„Během středního věku člověka prožívají právě neurony metabolický stres, protože se jim postupně dostává stále méně a méně paliva. Jsou sice stále životaschopné, stále ale bojují s rolí, kterou mají plnit,“ upřesňuje Mujica-Parodi. „Nalezení možností pro potřebnou výživu během zjištěného kritického okna mozku tak může obnovit jeho fungování,“ řekla Lilianne Mujica-Parodi.
Další okolnosti či vedlejší efekty
„Hladovění neuronů v dalších fázích života může však vyvolat dominový efekt dalších fyziologických projevů. Zásahy tak mohou být méně účinné, případně se objeví jiné zdravotní potíže,“ upozorňuje dále. Jednou z takových možností se ukázaly ketony. Dle testování na skupině 101 lidí zjevně podporují zmíněnou mozkovou citlivost.
Během jejich užívání tak došlo ke stabilizaci již probíhající degenerace. Největší efekt měly ve středním věku, respektive rozsahu 40-59 let. Léčba tohoto druhu by tak mohla fungovat i později. Rozhodující však bude načasování, a to u každého jednotlivého pacienta.
Prevence místo čekání
„Celkově jde o změnu paradigmatu v tom, jak vlastně uvažujeme o prevenci stárnutí mozku,“ podotýká neurobiolog Botond Antal ze Stony Brook University. „Místo, abychom čekali na projev kognitivních příznaků, které se kolikrát projevují až jako projev silného poškození, lze identifikovat rizikové osoby pomocí markerů a zasáhnout mnohem dříve.“
210 let od porážky Napoleona v bitvě u Waterloo
Zdroje: Wikipedia, PNAS, StonyBrookNews
