Fronty na pomeranče a vlastně cokoli, co je dnes zcela běžným sortimentem. Mnohdy prázdné regály, čerstvě umletá káva a proslulé zboží „pod pultem“. Jestli jste dříve narození, určitě si ze socialismu vybavíte fronty před obchody. Hlavně ve dnech, kdy mělo přijít maso nebo ovoce.
První na Žižkově
V roce 1955, konkrétně v červnu, byla v Praze na Žižkově otevřena první samoobslužná prodejna vůbec. Slavnostnímu zahájení provozu předcházely články v novinách upozorňující na něco zcela nevídaného. Ano, v tomto obchodě si budou lidé nakupovat zcela sami!
Do té doby existovaly jen pultové obchody, kde kontakt zákazníka se zbožím zařizovala výlučně obsluha. Pravda, realita byla (jak už to bývá) trochu jiná než prezentace. Příchozí našel uvnitř základní nabídku potravin, lahůdkový pult (tedy stále s obsluhou) a dvě pokladny. Ale zboží si do košíku skutečně vkládal sám.
Hlavně na sídlišti
V 60. a 70. letech došlo k obrovskému rozvoji sídlišť, které bez „sámošek“ prakticky nemohla existovat. Jako součásti obchodních domů se tak staly centrem pozornosti i sdělování informací o novinkách a celkovém dění.
Rarity a nedostatek
Jamile bylo něčeho málo (což platilo pro většinu sortimentu), zákazníci o to doslova škemrali. Všichni si tak předcházeli prodavačky a pro koho to byly například bývalé spolužačky nebo přítelkyně, měl hodně navrch. Dotyční si pak odnášeli tzv. podpultovky, tedy lepší uzeniny, holandské kakao nebo exotické ovoce.
„Když jsme si z Maďarska přivezli štangli uheráku, prodavačka v místní samoobsluze nám ji za drobný peníz nakrájela na kráječi na opravdu tenké plátky,“ vzpomínala Květa Jirásková.
Hubené roky 1948–1953
Když panoval tzv. vrcholný stalinismus, měl přednost těžký a zbrojní průmysl. Do něj plynuly zdroje ze zboží každodenní potřeby, takže i zcela základní položky byly skutečnou vzácností. Hospodářství se stále chystalo na třetí světovou válku a valilo na imperialisty tuny oceli.
Všední život běžných lidí však trápil silný nedostatek. „Večeřeli jsme zase při svíčkách. Zdenka přišla z nákupu s prázdnou. Rádio večer oznámilo, že od prvního ledna 1952 snižuje některým skupinám lidí příděly potravin a oblečení, mimo jiné penzistům a ženám v domácnosti,“ vzpomínal úředník a spisovatel Čestmír Jeřábek.
Absence motivace a konkurence
Jedním z hlavních ekonomických rysů byl konec konkurenčního prostředí. Malé obchody končily, prim hrálo neflexibilní centrální plánování. Profesionální obchodníci byli navíc přesunuti do továren a „na plac“ přišli nezkušení s prakticky nulovou motivací.
Propaganda sváděla nedostatky na záměr původních majitelů. Úpadku podniků měly zabránit například časté knihy přání a stížností. Jenže zápisy v nich k ničemu nevedly, takže je lidé postupně opustili. Nikdo tak neměl důvod cokoli zlepšovat, protože postih reálně neexistoval.
Zdroje: StoPlusJednicka, ProZeny, PoznatSvet
.jpg){kind=link}