Dnes je 26. prosince a slavíme druhý svátek vánoční. Zatímco v současnosti trávíme tento čas klidnými návštěvami příbuzných a dojídáním zbytků od štědrovečerní večeře, pro naše předky šlo o jeden z nejrušnějších dnů v roce. Právě na svatého Štěpána totiž končila roční služba čeledínům a děvečkám. Ti se mohli svobodně rozhodnout, zda u hospodáře zůstanou, nebo půjdou o dům dál.
Den svobody pro služebnictvo
Staré české přísloví „Na Štěpána není pána“ nevzniklo náhodou. Odkazuje na specifický zvyk, kdy se na jeden den stíraly sociální rozdíly a čeledíni získávali dočasnou svobodu. Právě 26. prosinec byl dnem, kdy hospodáři vypláceli své chase celoroční mzdu. Služebníci si mohli sbalit svůj skromný majetek do uzlíku a odejít za lepším výdělkem k jinému sedlákovi.
Tento den byl plný emocí a loučení. Pokud byl hospodář se službou spokojený, snažil se čeledína udržet. Kdo ale odejít chtěl, tomu v tom nikdo nemohl bránit. Odcházející služebníci navíc neodcházeli s prázdnou. Dostávali na cestu speciální pečivo, koláče, často tvořené třemi spletenými prameny a ozdobené pentlemi a ořechy. Tento pletenec byl symbolem díků za odvedenou práci a přáním štěstí do dalšího života.
S touto změnou souvisela i velká míra nejistoty pro hospodáře. Museli doufat, že se jim podaří najmout novou pracovní sílu. Trhy s čeledí, které se v tento den konaly, připomínaly spíše burzu práce. Uzavíraly se zde nové dohody, pilo se pivo na stvrzení smluv a všude panoval čilý ruch.
Koleda jako nutnost k přežití
Dnešní představa koledování je často zúžena na dětské říkanky pro radost. V minulosti však měla koleda, která začínala právě na Štěpána, zcela zásadní ekonomický rozměr. Pro chudší vrstvy, učitele nebo žáky to byla příležitost, jak si přilepšit jídlem a penězi na dlouhé zimní období.
Historik Jan Stoklasa pro Český rozhlas vysvětlil hlubší význam tohoto zvyku. „Je symbolem koledování a dobročinnosti, protože je s ním spojována tradice koledování… V tento den také čeledíni podepisovali nové smlouvy a nastupovali volno, které trvalo až do Nového roku,“ řekl Stoklasa. Koledníci obcházeli domy s betlémy nebo hvězdou a za své zpívání dostávali výslužku. Odmítnout koledníka se považovalo za neslušné a lakotný hospodář by si tím uřízl ostudu v celé vsi.
Mezi nejznámější říkadla patřilo prosté „Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně“. Texty koled ale často obsahovaly i humorné či drzejší pasáže, pokud hospodyně nic nedala. Děti si takto vykoledovaly ořechy, jablka nebo kousky pečiva. Dospělí nepohrdli pálenkou či pivem.
Prvomučedník a patron koní
Svátek má i svůj hluboký náboženský rozměr. Svatý Štěpán byl prvním křesťanským mučedníkem, kterého pro jeho víru ukamenovali. Proto je často zobrazován s kameny. Kněží si v tento den oblékají červené roucho jako připomínku proliaté krve. „Štěpán byl jáhen, který uvěřil Ježíši Kristovi… byl umučen,“ uvedl pro Český rozhlas páter Tadeáš Róbert Spišák.
V lidové tradici se Štěpán stal také patronem koní. Sedláci v tento den nechávali světit oves, který pak přimíchávali koním do krmení, aby zvířata zůstala zdravá a silná po celý rok. Někde se dokonce házelo zrní na kněze. Tento zvyk měl zajistit dobrou úrodu v příštím roce. Drůbež na svátečním stole, typicky kachna nebo husa, pak symbolizovala hojnost a úspěch hospodářství.
Když muži hledají svobodu na dně půllitru
Zatímco v minulosti se 26. prosince měnila práce, v moderní době si muži, a zejména ti ženatí, staré rčení „přeložili“ po svém. Svatý Štěpán se pro mnohé stal neoficiálním dnem mužské emancipace od domácích povinností. Původní význam o konci služby u sedláka se transformoval do žertovného výkladu, že v tento den „není pána“ ani doma, a tudíž neplatí příkazy manželek či partnerek. Je to jeden z mála dnů v roce, kdy se nad únikem do hospody přivírají oči s větším pochopením než obvykle.
Tato „navýšená svoboda“ slouží jako legitimní propustka ze svátečního rodinného kruhu rovnou do výčepu. Muži se na toto heslo s oblibou odvolávají, aby mohli bez výčitek odejít za kamarády do zaplněných hostinců. Hospody a restaurace tak na druhý svátek vánoční často praskají ve švech. Po dvou dnech strávených u pohádek a dojídání bramborového salátu je pro pánskou část populace lákadlem „družná a specifická chlapská zábava“, která často trvá až do ranních hodin. Na tento fenomén plynule navazují tradiční Štěpánské zábavy, které jsou v mnoha regionech vrcholem vánočního společenského života.
Všechny články s vánoční tematikou najdete ZDE.
