Dnes ji uslyšíte v nákupních centrech, z rádií i u stromečku. Píseň Tichá noc je pro nás samozřejmou součástí svátků, bez které si Štědrý večer neumíme představit. Její příběh přitom začal v malé rakouské vesnici, kde selhala technika a hrozilo, že půlnoční mše proběhne v tichu. Za vznikem celosvětového fenoménu nestál promyšlený plán, ale prostá nutnost a jedna hladová myš, alespoň podle oblíbené legendy.
Záchrana na poslední chvíli
Přeneste se do roku 1818. Rakouská vesnice Oberndorf u Salcburku se chystá na Vánoce, ale v kostele svatého Mikuláše panuje napětí. Místní varhany vypověděly službu přesně v tu nejhorší možnou chvíli. Pomocný kněz Joseph Mohr si uvědomuje, že slavnostní půlnoční mše bez hudby by byla pro farníky velkým zklamáním. Potřebuje zázrak nebo alespoň rychlé řešení.
Právě zde se rodí slavná historka, kterou si lidé vyprávějí po generace. Podle ní se do varhanních měchů prokousala myš a nenávratně je poškodila. Mohr v zoufalství sahá po básni, kterou napsal o dva roky dříve, a běží za místním učitelem a varhaníkem. Franz Xaver Gruber má jediný úkol, a to složit k textu melodii pro dva hlasy a kytaru.
Toto řešení bylo na svou dobu velmi netradiční. Kytara patřila spíše do hospod a k táborákům, v kostele neměla co dělat. Situace však nedávala na vybranou. Gruber se úkolu zhostil s neuvěřitelnou lehkostí a ještě ten samý den byla skladba na světě.
Kytara místo kostelních varhan
Premiéra písně Stille Nacht, heilige Nacht proběhla v komorní atmosféře. Mohr hrál na kytaru a zpíval tenor, Gruber zpíval bas. Píseň měla okamžitý úspěch, přestože byla z nouze ctností. Její jednoduchá melodie a uklidňující text přesně zapadly do nálady chudých horalů, kteří se vzpamatovávali z následků napoleonských válek.
Hudba neoplývala složitými aranžemi, naopak sázela na prostotu. Právě to jí zajistilo nesmrtelnost. Píseň neohromovala majestátností barokních varhan, ale promlouvala přímo k srdci. Historické prameny potvrzují, že vznikla skutečně narychlo.
Sám autor hudby později popsal okolnosti vzniku velmi věcně. „Bylo to 24. prosince roku 1818, když výpomocný duchovní Joseph Mohr v nově založené farnosti sv. Mikuláše předal zástupci varhaníka básničku,“ uvedl Franz Xaver Gruber ve svém autentickém prohlášení, které cituje web salzburgerland.com.
Mýtus versus realita
Příběh o myši je sice kouzelný a k Vánocům se hodí, ale historici jsou k němu skeptičtí. Varhany v Oberndorfu byly staré a opakovaně poruchové. Pravděpodobnější příčinou jejich selhání byla koroze a vlhkost, neboť kostel stál příliš blízko řeky Salzach a často čelil záplavám.
Doba vzniku písně byla navíc extrémně náročná. Evropa se vzpamatovávala z válečných konfliktů a rok 1816 byl kvůli výbuchu sopky Tambura známý jako rok bez léta. Lidé trpěli hladem a nejistotou. Píseň tak nereagovala jen na rozbitý nástroj, ale i na celkovou společenskou poptávku po útěše.
„Byla to tenkrát těžká doba. Po napoleonských válkách se zhroutily církevní struktury a vlastně celý evropský systém,“ vysvětlil pro Český rozhlas Radiožurnál ředitel muzea v Arnsdorfu Max Gurtner. Melodie měla přinést klid do neklidných časů, což se jí podařilo dokonale.
Z alpské vesnice do celého světa
Píseň by možná zůstala zapomenuta v rakouském pohraničí, kdyby do Oberndorfu nepřijel opravář varhan Karl Mauracher. Ten si notový zápis odvezl s sebou do Tyrolska. Odtud se skladba šířila díky pěveckým rodinám Rainerových a Strasserových, které ji zařadily do svého repertoáru na cestách po Evropě i Americe.
Dnes je Tichá noc zapsána na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO a existuje ve více než 300 jazykových mutacích. Z původní nouzové vsuvky se stala hymna Vánoc, která spojuje lidi napříč kontinenty. Ať už za jejím vznikem stála myš, nebo jen rezavé měchy, výsledek zůstává stejný. I malá náhoda může změnit svět.
Všechny články s vánoční tematikou najdete ZDE.
.jpg){kind=link}