Zatímco my jsme od roku 2021 zestárli o pět, pro nejslavnějšího internetového „cestovatele časem“ se hodiny zřejmě zastavily. Javier, který pod přezdívkou @unicosobreviviente zásobuje sociální sítě videi vylidněného světa, i po pěti letech stále tvrdí, že uvízl v roce 2027. Fanoušci se začínají ptát na nepříjemnou logickou trhlinu. Pokud čas plyne pro všechny stejně, neměl by se Javier nyní hlásit z roku 2032? Nebo se k jeho „prázdnotě“ nezadržitelně blížíme a zbývá nám poslední rok života?
Časová smyčka, nebo chyba ve scénáři?
Když se Javier v únoru 2021 poprvé objevil na TikToku, jeho příběh měl jasné kontury. Probudil se v nemocnici ve Valencii, psal se rok 2027 a lidstvo bylo pryč. Tehdy to pro diváky byla vzdálená hudba budoucnosti, dělilo nás od něj propastných šest let. Jenže čas je neúprosný. Dnes nás od jeho údajné reality dělí pouhých dvanáct měsíců. A zde narážíme na paradox, který nedá spát internetovým detektivům.
Pokud Javier žije v paralelní realitě, kde čas plyne stejně rychle jako u nás (což dokazoval synchronizací s fotbalovými zápasy nebo aktuálním počasím), měl by se logicky posunout do roku 2032. Místo toho jeho nejnovější videa stále operují s rokem 2027. Znamená to, že pro něj čas stojí? Nebo se tvůrce tohoto propracovaného projektu chytil do vlastní pasti a odmítá posunout letopočet, protože „rok 2027“ se stal jeho značkou?
Vzhledem k tomu, jak vypadaly ulice v roce 2021, kdy s videi začal a kdy byly celosvětově lockdowny kvůli pandemii, odpověď se nabízí.
Města duchů děsí i po pěti letech
Bez ohledu na logické nesrovnalosti je však vizuální stránka jeho příspěvků stále dokonalá. Javier neustále zásobuje své miliony sledujících záběry, které pro mnohé odporují zdravému rozumu. Nedávno zveřejnil video z italské Pisy. Šikmá věž, jindy obležená davy turistů podpírajících ji na fotkách, stojí v naprostém tichu. Nikde ani noha. Možná ranní záběry?
„Všechna zařízení stále ukazují rok 2027,“ trvá na svém Javier, čímž ignoruje fakt, že od jeho prvního probuzení uběhlo v našem čase pět let. Právě tato videa z nejrušnějších míst Evropy udržují jeho legendu naživu. Diváci vidí na jeho Instagramu Paříž, Barcelonu či Řím bez lidí, aut a hluku. Je to fascinující a zároveň stísňující pohled. Javier plní úkoly fanoušků, vchází do policejních stanic, prochází prázdná letiště a ukazuje, že svět funguje dál, jen bez nás.
Blížíme se do finále?
Skeptici mají jasno, jde o geniální střih, využití archivních záběrů z lockdownů z dob pandemie a pokročilou práci s AI, která za posledních pět let udělala obrovský skok. Jenže pro část publika se z Javierova příběhu stává nepříjemný odpočet. Pokud se Javier drží roku 2027 a my jsme v roce 2026, znamená to, že katastrofa, která vymazala lidstvo, je za dveřmi?
Javier sám na otázky ohledně plynutí času odpovídá vyhýbavě, často jen opakováním mantry o „spojení mezi dvěma realitami“. Jisté je, že se mu podařilo něco nevídaného. Udržet pozornost publika pět let s jedním jediným trikem, světem, kde jsme všichni zmizeli.
