Filozof Jan Sokol definoval živého houbaře jako „Člověka, který se ještě nespletl.“ Houbaření je pro Čechy prakticky jedním z národních sportů. Houbová polévka nebo smaženice je klasickou složkou jídelníčku, stejně jako třeba nakládání a sušení hub. I když ale jdete po prověřených stezkách nebo druzích, můžete se až moc snadno spálit. Které druhy se často pletou?
Mýtus okousání
Jak jsme již informovali, houbařská sezóna v Česku je v plném proudu. Je třeba však dbát zvýšené opatrnosti, co si domů donesete v košíku. Stále ještě panuje mýtus, že pokud je nějaká houba okousaná zvěří nebo nese jiné stopy konzumace, můžete ji bezpečně sebrat. Její toxiny totiž dle iDnes larvám nebo plžům nevadí, zato pro člověka jsou smrtelné. Zvířata mají zkrátka jinou látkovou výměnu, mohou si proto bez potíží pochutnat i na pro nás smrtelně jedovaté muchomůrce zelené.
Žampion zápašný
Bílá houba představuje riziko hlavně kvůli tomu, že je velmi rozšířena po celém území republiky. A nejde přitom jen o lesy – jak správně upozorňuje iReceptář, najdete žampion zápašný bez potíží i v parku nebo na zahradě. Bílá barva přímo prosvítá z porostu, je tak snadné ho sebrat bez bližšího zkoumání, které by ho odlišilo od tolik populárního žampionu ovčího.
Nejlepší pomůckou pro správné určení je čich, což ostatně vychází už z názvu. Nebojte se, žampion zápašný nebude přímo páchnout, jasně však rozeznáte jinou vůni, než obvyklou „houbovou“. Když ho trochu poškodíte, poškrábete nebo otlačíte, všimnete si žlutých flíčků.
Muchomůrka zelená vs holubinka
Nejnebezpečnější případ možné záměny, protože v raném stádiu růstu si ji můžete splést právě se žampionem. V čem je problém? Tato houba má zelený nebo žlutozelený klobouk, který může ale slunce prakticky vybělit. Pro jasné rozlišení je třeba podrobnější průzkum. Muchomůrka se však vyznačuje prstenem na spodu třeně, lidově zvaném kalich smrti.
Klobouček žampionu polního je kulovitého tvaru, muchomůrka zelená ho má prakticky plochý. Dalšími „atributy“ jsou blanitý prstenec, bílá dužina a charakteristická vůně. Holubinku trávozelenou najdete hlavně pod břízami, smrky, někdy i v parcích nebo na lesní cestě, hlavně mezi červnem a říjnem. Její třeň je bílý, křehký, u starších kusů trochu rezne.
Kovář a satan
Nemyslíme teď vládce pekel, ale hřib satan, který se často plete s hřibem kovářem. Kovář roste od května, hojný je hlavně na podzim a přes léto. Narazíte na něj prakticky v každém typu lesa, více v podhorských oblastech. Jeho dužina je sytě žlutá, klobouk tmavě hnědý až do černa. Narušíte-li mu dužinu, intenzivně zmodrá.
Seriál Ulice se za pár dní vrací ve velkém stylu. Magda, Petr, Martina a Jirka zažijí v Jizerkách pořádnou zimu
Satana najdete jen vzácně, hlavně v teplých listnatých lesích. Jeho klobouček je bělavý nebo našedlý a působí nezdravým dojmem. I dužnina je bělavá, řezem slabě zmodrá. V syrovém stavu je tento hřib prudce jedovatý, efektem jsou hlavně silné střevní a žaludeční problémy.
Dva druhy ryzce
Ten dobrý smrkový najdete v lesích od srpna do listopadu. Oranžový klobouk poutá už z dálky, snadno na něm najdete tmavší soustředné kruhy. Starší plodnice mívají často zelené fleky, obecně má kořeněnou chuť.
Jeho kravský kolega roní palčivé bílé mléko, zatímco smrkový jasně červené. Klobouk ryzce kravského je navíc na okrajích výrazně chlupatý, červený se světlými pruhy. Následkem konzumace jsou silné průjmy i zvracení.
Ne, vaření nepomůže
Dalším mýtem, na který upozorňuje také Česká mykologická společnost, je, že jedy v houbách zničí vaření. Hodně jedlých hub je jedovatých za syrova, vyžadují minimálně 20 minut varu, aby se staly jedlými. Ty jedovaté ovšem obsahují termostabilní jedy, které var prostě nezničí.
