Zatímco většina z nás řeší předvánoční shon a nákup dárků, na obrazovkách se odehrává příběh, ze kterého doslova tuhne krev v žilách. Patrik Kónya. Jméno, které se zapsalo do české kriminalistiky černým písmem. Je to jediný vězeň u nás, který si odpykává výjimečný trest 50 let. A důvod? Brutálně zavraždil vlastního tátu a ve vězení se pak pokusil o další vraždu. Co je na tom nejděsivější? Že když o tom mluví, usmívá se.
Každá rodina má své problémy, ale to, co se dělo za zavřenými dveřmi u Kónyiových v Jáchymově, skončilo tragédií, jakou si nikdo z nás nedovede představit. Patrik vyrůstal s pocitem, že je černou ovcí rodiny. Nenávist k otci, který holdoval alkoholu, v něm rostla roky.
„Věděl jsem od malička, že to není můj táta. Nevycházeli jsme spolu už od mých sedmi let. Máma mi tvrdila, že je to můj táta, ale moje srdce tomu nevěří. Nenáviděl jsem ho – i v téhle chvíli ho nenávidím a budu ho nenávidět do své smrti,“ svěřil se Kónya otevřeně v nové sérii dokumentu Bez lítosti, která je dostupná na prima+.
Místo lásky jen bití a ponížení
Příběh Patrika Kónyi je smutnou ukázkou toho, jak toxické rodinné prostředí dokáže zničit člověka. Cítil se odstrčený, nemilovaný a trestaný za věci, za které nemohl. Vzpomínky na dětství má plné křivdy, která v něm postupně zabila jakoukoli empatii.
„Všechnu lásku, kterou jsem měl dostávat od otce, dostávali sestra nebo můj bratr, ale já ne. Byl to těžký alkoholik. Mlátil mě a trestal. To proniklo do mého srdce tak, že už v něm není žádná lítost,“ popsal své pocity v dokumentu.
Poslední kapkou pro něj byly Vánoce, svátky, které by měly být o klidu a míru. „Třeba k Vánocům sourozenci dostali dárky za třicet tisíc, a mně dali starého walkmana po sestře a jediné, co mi k tomu koupili, byly baterky a sluchátka. Cítil jsem se tam jak u cizích lidí,“ dodal hořce.
Drogy jako únik do pekla
V patnácti letech práskl dveřmi. Ulice se stala jeho novým domovem a bohužel i školou života. Pasáci, dealeři, noční život. Netrvalo dlouho a Patrik propadl pervitinu. Popisuje to jako moment, kdy konečně necítil bolest. „Byla to euforie, jako když poprvé v životě vidíte ohňostroj. Cítil jsem se nadpozemsky, všechno trápení, křivdy, všechno zmizlo,“ vzpomíná na své drogové začátky.
Jenže tahle „jízda“ měla fatální konec. Ten den, kdy se rozhodl skončit se svým otcem, byl pod vlivem. Vtrhl do bytu s jasným plánem. Scéna, kterou popsal, připomíná spíše horor než realitu. „Řekl jsem, že jsem Páťa a že jsem ho přišel zabít. Dal jsem mu ránu, on spadnul, vzal jsem do ruky kladivo a začal jsem ho bombardovat kladivem,“ líčí vrah bez špetky emocí.
Nejvíc šokující je jeho reakce na otcův strach. „Podíval se na mě a já jsem poprvé v životě viděl, že má strach, z toho jsem měl radost, že věděl, že ta poslední rána přijde ode mne, že já a moje kladivo ho pošleme na onen svět,“ řekl Kónya pro tvůrce dokumentu a dodal mrazivou větu: „Žádná lítost, nic.“
Ani vězení ho nezastavilo
Kdo by čekal, že za mřížemi bude mít Patrik čas na zpytování svědomí, ten by se spletl. I ve Valdicích se dostal k drogám. A právě ty spustily další masakr. Tentokrát si jeho „schíza“ vybrala za cíl spoluvězně.
„Zkusil jsem extázi a ta mě hodila někam, kam jsem nechtěl. Měl jsem schízu a viděl jsem démony a satany. Bál jsem se o život, vzal jsem kladivo, utíkal na záchod a přicházel ďábel a trefil jsem ho do hlavy,“ popsal svůj amok. Jenže to nebyl ďábel, ale člověk. Útok byl tak brutální, že oběť přišla o oko, nemůže chodit a dožívá v ústavu.
Patrik Kónya si dnes odpykává souhrnný trest 50 let. Z vězení vyjde, pokud se toho dožije, až jako jedenasedmdesátiletý stařec. A jeho pohled na věc? „Ten soud jsem si trochu i užíval. Fotili mě, já jsem se díval, smál jsem se,“ šokuje závěrem. Je to smutný důkaz toho, že některé příběhy bohužel nemají šťastný konec.
