Dnes jde o základní stavební kámen britského humoru, v roce 1975 to však byl projekt na pokraji krachu. Filmový štáb Monty Python a Svatý grál bojoval s mizivým rozpočtem, skotským deštěm i těžkým alkoholismem hlavního hrdiny. Legendární scény, kterým se svět směje už půl století, nevznikly díky genialitě scénáře, ale často z čirého zoufalství a nedostatku peněz.
Sponzorský dar od rockových ikon
Rozpočet filmu byl směšný, pohyboval se okolo 175 tisíc liber. Filmová studia se do projektu nehrnula, a tak pomocnou ruku podaly britské rockové legendy. Nešlo však o čistou filantropii. V sedmdesátých letech drtily Velkou Británii drastické daně pro nejbohatší vrstvu, které dosahovaly až devadesáti procent. Kapely jako Pink Floyd, Led Zeppelin nebo Genesis hledaly způsob, jak odepsat daně investicí do umění, které by mohlo vykázat ztrátu. Členové Pink Floyd, fanoušci původního seriálu, dokonce zastavili nahrávání, aby mohli sledovat skeče v televizi, a následně přispěli částkou z výdělků alba The Dark Side of the Moon.
Spojení hudebních gigantů a komiků dávalo smysl i v širším kontextu. Terry Gilliam, režisér a animátor skupiny, vzpomínal na tuto symbiózu s vděkem a poukazoval na hlubší kulturní vazby mezi oběma tábory. „George Harrison vždy tvrdil, že jsme pokračováním ducha Beatles,“ uvedl Gilliam v komentáři k filmu. Peníze rockových hvězd nakonec zachránily produkci, která by jinak skončila dříve, než padla první klapka.
Z nouze ctnost a kokosové ořechy
Nedostatek financí se projevil hned v úvodu. Scénář počítal s majestátními příjezdy rytířů na koních, ale produkce si nemohla dovolit pronájem a pojištění skutečných zvířat. Řešení, které se stalo nejikoničtějším vtipem celého snímku, vzniklo z čisté nutnosti. Herci poskakovali pěšky a jejich sluhové za nimi mlátili o sebe polovinami kokosových ořechů, čímž imitovali zvuk kopyt.
Tento vizuální gag nebyl původně zamýšlen jako satira na nízkorozpočtové filmy, byl to prostý fakt. Celý štáb se musel uskromnit i v ubytování. Hotel, kde herci bydleli, měl omezený počet van a teplé vody. John Cleese později vzpomínal, že po celodenním natáčení v blátě a zimě se strhl závod o to, kdo se dostane do hotelu první a stihne se umýt v teplé vodě.
Král v deliriu tremens
Graham Chapman, představitel krále Artuše, prožíval během natáčení osobní peklo. Jeho závislost na alkoholu dosáhla kritického bodu. Aby zvládl fungovat, musel pít, ale v izolovaných skotských lokacích došly zásoby. První natáčecí den, kdy měl Artuš přejít přes „Most smrti“ nad hlubokou roklí, se Chapman dostal do stavu delirium tremens. Ačkoliv byl zkušeným horolezcem a výšky mu běžně nevadily, začal se nekontrolovatelně třást a nebyl schopen udělat krok.
Štáb o jeho zdravotním stavu neměl tušení a domníval se, že jde o stres z těžkého kostýmu. Režiséři nakonec museli scénu natočit s dublérem, asistentem režie Gerrym Harrisonem. Chapmanův stav komplikoval práci i v dalších dnech, zapomínal texty a jeho výkon byl ovlivněn abstinenčními příznaky. Právě tento zážitek jej později přiměl k léčení.
Krvavá lázeň s králíkem
Jedna z nejslavnějších scén, souboj s krvelačným králíkem, se málem stala osudnou pro produkci samotnou. Použili skutečného bílého králíka, kterého pro potřeby záběru po „vraždění“ rytířů polili červenou tekutinou. Mělo jít o smývatelné barvivo. Realita byla jiná.
Barva nešla dolů a majitelka zvířete zuřila. Terry Gilliam situaci popsal velmi barvitě. „Majitelka králíka byla přítomna a natáčení bylo náhle zastaveno, zatímco se štáb zoufale snažil králíka očistit, než na to přijde… neúspěšný pokus,“ řekl Gilliam dle IMDB. Scéna se navíc neobešla bez zranění, i když spíše komických. Eric Idle se během natáčení tak smál, že se musel kousat do kosy, kterou držel v ruce, aby záběr nepokazil.
Policejní razie místo bitvy
Závěr filmu, kdy na scénu vtrhne policie a zatkne hlavní hrdiny, působí jako geniální boření čtvrté stěny. Ve skutečnosti šlo o další vynucené řešení. Rozpočet byl vyčerpán a na velkolepou závěrečnou bitvu nezbyly peníze. Tvůrci proto příběh utnuli tím nejlevnějším možným způsobem. Artušova armáda v závěrečných záběrech čítala pouhých 175 studentů z univerzity ve Stirlingu, kteří dostali zaplaceno dvě libry na hlavu, dopravu zdarma a příslub „spousty bláznivé zábavy“.
Film vysílá stanice AMC v sobotu v 08:45, reprízu nabídne v úterý 10. února v 15:10.
👉🏻 Perličky z natáčení dalších filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
