V roce 1972 vypočítal počítačový model na MIT, kdy ekonomika lidstva narazí na své limity. Tehdy to znělo jako sci-fi, dnes to vypadá jako realita. Aktuální data ukazují, že lidstvo se drží trajektorie, která končí prudkým poklesem životní úrovně na konci příští dekády. Bod zlomu se blíží, ale směr lze ještě změnit.
Matematika nezná slitování
Často se mluví o „superpočítači“, který předpověděel konec světa. Realita je střízlivější, a o to však horší. Šlo o komplexní model World3, který na zakázku Římského klubu analyzoval globální trendy. Systém nepracoval s emocemi ani politickými sliby. Pouze chladně propojil data o růstu populace, průmyslové výrobě, znečištění a zdrojích. Výsledek byl varovný: nekonečný růst na planetě s konečnými zdroji není možný.
Výpočty tehdy určily kritické období kolem roku 2040. Tehdy se křivky produkce potravin a průmyslu mají zlomit směrem dolů. Dlouhá desetiletí panoval názor, že technologie tento scénář odvrátí. Analýzy z posledních let však naznačují, že technologický pokrok problém nevyřešil, jen ho posunul přesně tam, kde ho model očekával.
Scénář, který nikdo nechtěl
Nový důkaz přinesla analytička a ředitelka v KPMG Gaya Herringtonová. Ta se rozhodla prověřit starou předpověď pomocí moderních dat. Vzala empirická čísla z let 1972 až 2019 a položila je na původní grafy z MIT. Zjištění bylo tvrdé. Lidstvo se drží scénáře nazvaného „Business as Usual“. Jdeme přesně po cestě, která končí globálním poklesem v polovině tohoto století.
Herringtonová svá zjištění publikovala už před pěti lety, ale její varování je dnes aktuálnější než kdy dřív. Pro britský list The Guardian situaci popsala bez servítků. „Klíčovým zjištěním mé studie je, že jsme stále schopni přizpůsobit se scénáři, který neskončí kolapsem. S inovacemi v podnikání spolu s novým vývojem ve vládách a občanské společnosti poskytuje pokračování v aktualizaci modelu další vhled do výzev a příležitostí,“ uvedla Herringtonová. Okno příležitosti se však rychle přivírá.
Žádný konec světa, ale konec blahobytu
Je nutné rozlišovat pojmy. Model nepředpovídá vyhynutí lidstva ani zánik planety Země. Slovo „kolaps“ v terminologii systémové dynamiky znamená drastický propad životní úrovně. Představte si konec průmyslové civilizace v podobě, jak ji známe dnes. Výroba se zastaví, potravin bude nedostatek, zdravotní péče se stane luxusem. Společnost se vrátí o desítky let zpátky, ovšem na zdevastované planetě.
Data ukazují, že ekonomický růst narazí na své limity. Herringtonová to vystihla přesně, když komentovala snahu politiků ignorovat fyzikální zákony. „Jen hlupák se snaží realizovat to, co je nemožné,“ citoval ji The Guardian. Současný stav světa dává těmto slovům novou váhu. Ekonomické otřesy a environmentální problémy přesně kopírují křivku úpadku.
Poslední šance na změnu kurzu
Původní studie i její aktualizace obsahují i pozitivnější scénář zvaný „Stabilized World“. Ten počítá s tím, že lidstvo radikálně změní priority. Místo honby za HDP se zaměří na udržitelnost a veřejné služby. Technicky je to stále možné. Prakticky tomu však brání setrvačnost systému a neochota dělat nepopulární kroky.
Rok 2040 je za pouhých čtrnáct let. To je doba, která dělí dnešního prvňáčka od maturity. Není to vzdálená budoucnost, ale realita, ve které budeme žít my i naše děti. Počítačový model z roku 1972 nám dal varování s dostatečným předstihem. Padesát let jsme ho ignorovali. Teď už nezbývá čas na diskuze, zda měl pravdu.
