I zdánlivě běžné a obyčejné zvuky dokážou u některých lidí vyvolat vztek, zuřivost či dokonce úzkost. Zpozorovali jste na sobě, že vás dohání k šílenství mlaskající kolega? Paní ve vlaku, která popotahuje? Nebo malé dítě, které podle vás až příliš hlasitě chroupe kukuřičné křupky? Možná nejste nelida. Jen vás postihla misofonie.
Co je to misofonie?
Už jste se někdy setkali s pojmem misofonie? Pokud ne, pak asi ani netušíte, co to vlastně znamená. Misofonie je forma snížené zvukové tolerance. Laicky řečeno by se dala popsat jako nenávist vůči určitému zvuku.
Jako vůbec první s touto definicí přišli manželé Pawel a Margaret Jastreboffovi – oba neurovědci. Misofonie je specifická jen pro některé zvuky, které ji dokážou vyvolat.
Co ji dokáže vyvolat?
Misofonie se považuje za neurologickou poruchu. Existují zvuky, které u jedinců, kteří touto poruchou trpí, dokážou vyvolat hodně nepříjemné pocity – od vzteku a zuřivosti přes znechucení až po úzkost, frustraci nebo paniku.
O jaké zvuky jde? Mluvíme například o žvýkání, chroupání, škrábání nehtů po látce, popotahování, smrkání, cvakání perem, kapající kohoutek, tikot hodin, odkašlávání, srkání, hlasité kousání nebo třeba praskání kloubů či klepání prsty.
Proč vzniká?
Tato porucha, která byla objevena v roce 2000, ani po letech stále není dostatečně prozkoumaná. Nelze tedy s jistotou říci, proč vlastně vzniká. Údajně se jedná o kombinaci několika faktorů – a to včetně vrozených dispozic.
Mimo jiné ale může souviset také s dalšími poruchami. Mluvíme například o ADHD, depresích, autismu, posttraumatické stresové poruše nebo obsedantně-kompulzivní poruše.
Tina Ruland: Princezna z našich pohádek svého focení pro Playboy litovala, nakonec se znovu svlékla ve 46 letech
Co jiným nevadí, to druhé vytáčí
Pro většinu lidí jsou běžné zvuky skoro až nepostřehnutelné. Ale pro jedince trpící misofonií jde o každodenní komplikaci, která jim z velké části znepříjemňuje život. Pacienti tyto zvuky vnímají jako velmi hlasité.
Není se tak čemu divit, že misofonie znepříjemňuje a ztěžuje soužití s jinými lidmi. V extrémních případech může dokonce vést i k částečné desocializaci postiženého či odděleným ložnicím u manželů.
Problém je v mozku
Kdekdo by možná hádal, že misofonie je problém sluchový. Ale není to tak úplně pravda. Problém vzniká v mozku – konkrétně v mozkové kůře. Zde se při vnímání určitých zvukových vln spustí negativní pocity. Již zmíněný hněv, nenávist, znechucení nebo úzkost.
Misofonie může být dědičná. Navíc se v průběhu let dokonce může prohlubovat a zhoršovat. Poprvé se příznaky mohou objevit v období dospívání.
Jak se misofonie zbavit
S takovým problémem je rozhodně vhodné obrátit se na psychologa nebo psychoterapeuta. Při zvládání misofonie bývá velmi úspěšná kognitivně-behaviorální terapie, někdy se využívá i speciální terapie jemnými zvuky.
S kým žije Robert Záruba: Hokejového bouřliváka od mikrofonu doma krotí “odejitá” hvězda České televize
Zdroje: Wikipedie, ČT 24, 100+1, Moje psychologie, Lidovky
