Když si herec Miloš Kopecký na konci šedesátých let kupoval chátrající mlýn na jihu Čech, lákal ho hlavně potok plný pstruhů a vidina naprostého klidu. Nikdo z místních mu ale při prohlídce neřekl, že jeho nové útočiště ukrývá hodně temnou historii, před kterou by většina kupců pravděpodobně rovnou vzala nohy na ramena. I přes pozdější odhalení tragické rodinné události si ovšem své venkovské sídlo v Křemži nakonec zamiloval a prožil tu mimořádně pestrá léta.
Tragická stopa v historii stavení
Ve čtyřicátých letech obývala tehdejší samotu rodina se čtyřmi dětmi. Otec rodiny trpící duševní nemocí v noci vstal a zavraždil svou ženu sekerou. Vzápětí usmrtil jedno z dětí a vzal si vlastní život. Přeživší sourozenci utekli hledat pomoc do sousedství a stavení zůstalo na dlouhé roky zcela opuštěné.
Místní obyvatelé se místu s velkým respektem vyhýbali. Často se domnívali, že název Červený mlýn souvisí s touto tragédií. Ve skutečnosti však odkazuje pouze na barvu těžené hlíny v bezprostředním okolí domu. Kousek od pozemku dodnes stojí pamětní kámen a kříž odkazující na zmíněný rodinný osud.
Útěk před divadelním shonem
Kopecký patřil mezi nejvýraznější tváře českého divadla i filmu a veřejnost ho milovala zejména v roli doktora Strossmayera v seriálu Nemocnice na kraji města. Původně se měl stát kožešníkem po svém otci a v tomto řemesle se dokonce vyučil. Touha po herectví ale zvítězila. Po druhé světové válce prošel několika pražskými scénami a natrvalo zakotvil v Divadle na Vinohradech. Zářil ve slavných divadelních hrách a na filmovém plátně často ztvárňoval okouzlující padouchy.
Právě obrovské pracovní vypětí ho přivedlo k myšlence na koupi venkovského sídla. Mlýn objevil v druhé polovině šedesátých let a rovnou ho za 40 tisíc korun koupil. Původní majitelé mu historii domu prozřetelně zatajili. Zvěsti se k němu donesly od sousedů až s velkým odstupem času. Na nadpřirozené jevy nevěřil a mnohem více ocenil přítomnost pstruhového potoka a okolní klid.
Oáza pro přátele i přítelkyně
Svému venkovskému sídlu říkal podle aktuálního psychického rozpoložení. V obdobích radosti to byla oáza plná návštěv, při záchvatech smutku a depresí se stavení měnilo v tichý pelech. Na jih Čech si zval kolegy z uměleckého prostředí a velmi často sem jezdil Waldemar Matuška.
Kopecký si do mlýna naprosto bez zábran přiváděl také své přítelkyně a rovnou je seznamoval se svou chotí. Manželka Jana jeho známosti tiše tolerovala. „Pro mě bylo lepší vědět, že je venku a šťastný, než aby ležel doma v depresích a trpěl,“ vysvětlila Jana Kopecká pro televizi Prima.
Kopecký jí svůj přístup k životu zdůvodňoval slovy: „Byl jsem vždycky do světa a na holky. To potřebuji pro své psychické zdraví a pro svou práci jako vzduch nebo slunce.“
Svatba na úřadě a zvědaví turisté
Vztah obou manželů byl s mlýnem spjatý od samého počátku. V Křemži na místním národním výboru se tehdy vzali. „Když se budeme brát na Staroměstské radnici, to bude jízlivých řečí. A tak nás oddali v Křemži,“ uvedla s úsměvem tanečnice.
Přítomnost známé tváře lákala k plotu zahrady davy zvědavců z širokého okolí. Lidé často nakukovali dovnitř a doufali v letmé setkání. Kopecký v takových chvílích uplatnil svůj velmi specifický smysl pro humor. Místo slušného pozdravu na nečekané diváky u plotu prostě vystrčil holé pozadí.
Dražba místo rodinného dědictví
Po hercově smrti v únoru 1996 zůstala manželka na údržbu celého sídla zcela sama. Finanční i fyzická náročnost velkého stavení ji nakonec donutila milovanou nemovitost prodat rodině z Prahy.
Záchrana historické památky z rodinných rukou ale nepřinesla šťastný konec. Noví majitelé se časem dostali do závažných finančních potíží. Na usedlost padla těžká exekuce a dům známý z mnoha hereckých historek nakonec nedobrovolně skončil v dražbě.
Miloše Kopeckého připomene televize Nova ve filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, který uvede Nova Cinema v pondělí ve 20:00.
