Zářivý start před filmovou kamerou často zaručuje obrovský úspěch i v dospělosti. Milan Šimáček měl ve svých dětských letech nakročeno na absolutní herecký vrchol a fanoušci ho zbožňovali. Obrovská popularita u diváků napříč generacemi mu ale později vytoužené dveře na prestižní konzervatoř neotevřela. Bývalá dětská hvězda televizních obrazovek tak musela hledat štěstí ve zcela odlišných profesích a oborech. 15. února oslavil 53. narozeniny.
Slibný začátek
Jako malý chlapec sbíral Šimáček jednu zajímavou roli za druhou. Poprvé diváky výrazněji zaujal v úspěšném cyklu Povídky malostranské, po kterém brzy následovaly další lukrativní nabídky. Velký kariérní průlom pro něj přinesl kultovní seriál My všichni školou povinní, kde ztvárnil adoptovaného Jiříka Olivu. Filmaři s ním tehdy museli mít obrovskou dávku trpělivosti a pochopení.
Na place totiž neustále překypoval obrovskou energií a dětskou neposedností. Po mnoha letech na toto období se smíchem zavzpomínala i jeho seriálová matka. „Povídám mu: Když budeš zticha až na Barrandov, koupím ti pytlík bonbonů! A na Barrandově zase spustil…“ vyprávěla s úsměvem herečka Jana Šulcová pro web Blesk. Malý herec měl ve skutečnosti úplně rovné vlasy a požadované divoké kudrliny mu v ateliérové maskérně velmi složitě a pravidelně natáčely.
Zahraniční stopa
Největší slávu a popularitu mu přinesly legendární Chobotnice z II. patra a bezprostředně poté následoval film Veselé Vánoce přejí chobotnice. Roli uličníka Honzíka získal po boku tehdejší dětské herečky Žanety Fuchsové. Obě děti si během náročného natáčení prošly stresujícími okamžiky a tvrdými zkouškami. Pro natočení dojemné scény s reálným pláčem dostal chlapec do očí dráždivý olejíček a po těchto kapkách u něj propukl bolestivý zánět spojivek.
Mladí herci také během celé práce pociťovali velký respekt ke dospělým hereckým kolegům. Obzvláště před hercem Miroslavem Macháčkem se na chodbách barrandovských ateliérů raději potají schovávali. Samotné natáčení atraktivních exteriérů navíc probíhalo zčásti v Portugalsku na opravdové pláži. To představovalo na tehdejší přísné poměry naprosto nevídanou záležitost, kterou velmi silně podpořila lukrativní západoněmecká produkce.
Zavřené dveře
Po masivním diváckém úspěchu každý z okolí předpokládal hercův plynulý přechod na vysněnou divadelní dráhu v brzké dospělosti. Zkušební komise na konzervatoři ale po přijímacích zkouškách rozhodla překvapivě úplně jinak. Nečekané zamítavé stanovisko vyvolalo mezi lidmi mnoho otazníků a dodnes ve společnosti kolují zvěsti o sprosté lidské závisti, jež pramenila ze zmiňované západní koprodukce. Další pracovní nabídky pak začaly citelně slábnout a zbylo místo už jen pro několik menších rolí ve filmech Copak je to za vojáka… nebo Dobrodružství kriminalistiky.
Nová kariéra
Šimáček se po tomto krutém vystřízlivění musel rychle postavit na vlastní nohy ve zcela jiném oboru mimo umělecký svět. Vyučil se jako automechanik a těsně před povinným nástupem na vojenskou službu dokonce krátce působil u pražského dopravního podniku. Po návratu do civilního života pracoval celých deset let v obchodě s potravinami své matky.
Později však naplno objevil celoživotní vášeň ve složitém světě výpočetní techniky a dnes se velmi úspěšně živí jako IT technik. Osobní zázemí našel po boku své druhé manželky, se kterou s láskou vychovává čtyři děti, a jeho dávné herecké umění si diváci mohou připomenout díky filmu Veselé Vánoce přejí chobotnice, který vysílá stanice Film+ 1. března v 14:05.
