Když 11. července 2023 reagovala světová média na smrt spisovatele Milana Kundery, byl francouzskými novináři označen za ikonu tamní literatury. Respektive za ikonu, která zůstala až do vlastní smrti opředená závojem tajemství. Přes jeho český původ měla smrt velký ohlas hlavně ve Francii, kde žil od roku 1975 v po šesti letech přijal francouzské občanství.
Výbušné téma
Výbušnost Kundery jako tématu se ukázala mnohokrát, například při vydání debutu Martina Juna „Doživotí“. Román totiž v jedné linií využil jako inspiraci životní osudy slavného spisovatele. Celkem logicky se proto ozval přímo Kundera. Celé to znělo jako zápletka jeho vlastní knihy, kdy chce slavná osobnost umlčet debutanta. Nemluvě o tom, že kniha si nemohla přát lepší reklamu.
Půl století tvorby
Žert, Život je jinde, Nesmrtelnost, a hlavně Nesnesitelná lehkost bytí. Jen čtyři názvy z jeho bohaté tvorby, u které se jméno autora nemusí říkat. To samé u esejistiky jako je Umění románu, Zrazené testamenty, Opona nebo Setkání. Ať už si o něm to či ono publikum myslí cokoli, jde o 50 let autorské práce, která v našich moderních podmínkách nemá obdoby.
Dva velké dary
Brněnského rodáka lze mezi autory světového formátu počítat nejpozději od osmdesátých let. Vedle jasného literárního talentu měl také další dar. Provokoval jak dílem, tak vlastním životem. O tom svědčí i skutečnost, že diskuse na jakýkoli kunderovský aspekt znamenají vášnivá stanoviska, oponování a vyhrocené emoce.
Rozporuplnost
On sám to pak „schytal“ už v roce 1987 od Milana Jungmanna. Ten dle Radima Kopáče ze serveru Lidovky.cz autorovi vytkl snahu „být čtenářsky úspěšný za každou cenu“. Současně při tom vypíchl „ideové a umělecké rozpory“ jeho románů. Zatím asi posledním zásahem byla „cihla“ Jana Nováka. Na devíti stech stránkách šel o Kunderově stopě s čitelným cílem – nalomit piedestal morálně vratké a celkově podezřelé modly.
Teoretická láska
Literární vědci i teoretikové byli zase rybníčkem, kde to měl Kundera vždycky dobré. To platí třeba u Heleny Koskové, Květoslava Chvatíka, Aleše Hamana, Tomáše Kubíčka nebo Jakuba Češky. Tři všichni a mnozí další u nej hledali a úspěšně nacházeli mnoho inspirace pro esejistické a monografické pocty.
Bylo toho mnoho od ukotvení Kundery v tradici evropského románu, napětí jeho psaní mezi modernou a postmodernou, na přetřes přišel u hudební podkres beletrie. Podrobné analýzy jeho hříček a her uvnitř textů byly další kapitolou.
Hanka Kynychová v 57 letech ukázala tělo v plavkách: sklízí chválu i rýpance, ale sama má jasno
Unikátní zjev
Individualista a literární osamělý vlk, který si šel vždy za svým. Asi právě proto z něj vznikl autor celosvětového kalibru rezonující napříč žánry, generacemi a kulturami. V šedesátých letech byl v silné pozici hlavně společensky. Ostatní tehdy psali lépe i výrazněji, třeba Bohumil Hrabal, Ladislav Fuks nebo Ludvík Vaculík.
Jenže Milan Kundera se společensky angažoval. Byl slyšet, mluvil do věcí, lidé ho viděli. Zvládal vlastně perfektně to, co bychom dnes popsali jako autorský marketing. To mu vycházelo a postupně se stával populárním, dokonce pojmem. To provázel sílící zájem zahraničí – předmluva Louise Aragona prohlásila Žert za „jeden z největších románů století“.
Zjev posmrtný
Kundera se do značné míry objevuje až posmrtně, protože vycházejí knihy dosud nepřeložené. Je to vlastně happy-end pro obě strany, kdy on sám zmizel a jeho dílo se vyjevuje jako celek.
Striptýz s Demi Moore: Kontroverze, rekordní honorář, dcera Moore a Willise i svlékací scéna, během které komparz šílel
Zdroje: SeznamZpravy, Lidovky, Encyklopedie Brna, iLiteratura
