Hudebník a politik Michael Kocáb slaví 28. července dvaasedmdesáté narozeniny. V uplynulých letech si vyzkoušel hodně netradiční model fungování domácnosti, když sestěhoval celou svou rodinu do jedné pražské vily. Společné soužití několika generací nakonec přineslo velkou řadu specifických situací, které dokonce inspirovaly vznik televizního seriálu. Nyní se kromě spletitých rodinných vztahů naplno věnuje přípravě zcela nového hudebního díla.
Rozpory pod jednou střechou
Myšlenku sestěhovat velkou rodinu do jednoho domu přinesl on sám. Inspiraci našel v době svého působení na postu ministra pro lidská práva. U romských rodin tehdy viděl fungující multigenerační soužití a rozhodl se podobný model vyzkoušet v praxi. Do rozlehlého domu se tak nastěhovala dcera Natálie s dětmi a k nim přibyla i matka Darja. Projekt společného bydlení nakonec vydržel plných šest let.
Sám iniciátor experimentu zpětně přiznává určitou zaslepenost. „Byl jsem jediný, kterému to přinášelo obrovskou radost,“ svěřil se Kocáb. Třenice a konflikty vyšly najevo plně ve chvíli, kdy dcera začala psát scénář k seriálu Pád domu Kollerů. Zpracování osobních zážitků narušilo jejich vzájemnou komunikaci. „Kdykoliv jsem jí zavolal, řekla mi, že je busy,“ zavzpomínal s úsměvem na téměř čtyřleté období plné odmítání.
Historická vila nabídla nečekaný prostor
Rozlehlá pražská nemovitost posloužila jako kulisa pro rodinné události víceméně náhodou. Původní klášter a pozdější umělecký ateliér získal Kocáb krátce po revoluci. Ke koupi ho tehdy přesvědčila neobvyklá shoda okolností. Na sousední vinici se totiž pěstovala odrůda vína pojmenovaná Pražský výběr, což bral jako jasné znamení. Z chátrající budovy pak postupně vybudoval luxusní zázemí pro velkou rodinu i profesionální hudebníky.
Prostory zaplnil pastelovými barvami a atypickým nábytkem podle vlastního návrhu. Do vily se pohodlně vešla zkušebna, střižna i byty pro hostující umělce. Své útočiště zde našla americká exmanželka Marsha a po letech se pod stejnou střechu vrátila i po jeho dalším rozchodu. Právě do tohoto specifického prostředí zasadil onen pokus o velkou rodinnou pospolitost a dodnes dům slouží jako důležité centrum pro celou jeho rodinu i vlastní uměleckou tvorbu.
Z politických jednání k životnímu ocenění
Jeho pevné občanské postoje formovalo už prostředí, ve kterém Kocáb vyrůstal. Otec Alfréd působil jako evangelický kněz a disident. Po listopadu se syn dostal přímo do centra politického dění. Jako poslanec se zaměřil na odsun sovětských vojsk a prosazení neplatnosti okupační smlouvy.
„Odsun sovětských vojsk jsem považoval za naprosto klíčový úkol,“ vysvětlil magazínu Masarykovy univerzity důvody své tehdejší urputnosti. Podařilo se mu přesvědčit i Alexandra Dubčeka a celý parlament pak návrh na zneplatnění smlouvy bez odporu přijal.
Za dlouholeté aktivity v oblasti ochrany lidských práv nedávno převzal Zlatou medaili zmíněné brněnské vysoké školy. Ve svých rozpracovaných pamětech nyní třídí stovky stran vzpomínek na důležitá setkání státníků.
K úsměvným momentům patří historka, kdy Václav Havel pokládal u stolu zpěvákovi Michaelu Jacksonovi hluboké existenciální otázky na tíhu popularity a americký hudebník na něj jen zmateně hleděl. K aktivní politice se vrací spíše ve chvílích společenských krizí, v klidnějších obdobích dává přednost hudbě.
Hudební ambice míří vysoko
S kapelou Pražský výběr vystupuje stále velmi aktivně, avšak koncertování už pro něj nutně nepředstavuje smysl života. Mnohem více energie nyní věnuje náročné kompoziční práci. Ve spolupráci s textařem Michalem Horáčkem dokončuje operu Vyhnání ďáblů z Arezza určenou přímo pro prkna Národního divadla. Vznikající dílo v sobě mísí velmi odlišné hudební styly a postupy od gregoriánských chorálů až po moderní rap.
Nová divadelní hra reflektuje zásadní historické milníky a otázky lidské svobody. Autoři se v ní ptají na reakce společnosti v momentech ohrožení státní suverenity, jaké národ zažíval po letech 1939, 1948 i 1968. Téma úzce souvisí i se současnými válečnými konflikty a s hodnotami, které autor prosazuje po celý svůj život. V novém operním opusu tak přirozeně spojuje umělecké založení s celoživotním zájmem o spravedlnost a obranu lidské důstojnosti.
