Vládla čtyřicet let, porodila šestnáct dětí, vychovala královnu Francie i císaře, a přesto zůstala v našich dějinách zapsaná spíš jako symbol železné kázně než citů. Jenže pod perlovým náhrdelníkem Marie Terezie bilo srdce ženy, která celý život hledala rovnováhu mezi láskou a povinností.
Když se z divadla stane trůn
Na první pohled to vypadalo jako osudová výměna rolí. Malá Marie Terezie, která jako dítě zpívala v opeře a snila o slávě na jevišti, se po smrti otce stala herečkou jiné scény, té politické. Císař Karel VI. si vždy přál syna, a když přišla dcera, nikdo netušil, že právě ona bude jednou držet říši pohromadě.
Když ve svých šestadvaceti letech převzala vládu, nečekalo ji žádné vlídné přivítání jako v divadle. Mnozí pochybovali, jestli žena vůbec může panovat. Marie Terezie však během pár let i těm největším pochybovačům dokázala, že její síla neleží v koruně na hlavě, ale v jejím rozumu. Z rozvrácené říše udělala stát s pevnými základy, zavedla školní docházku a sepsala zákony, které platily po celé monarchii.
Byla přísná, ale ne krutá. Na rozdíl od mnoha jiných panovníků jí nešlo o lesk dvora, spíš o pořádek a fungování. V její době se rodilo to, čemu dnes říkáme moderní stát.
Královská romance, která bolela
Její srdce ale patřilo muži, kterého znala od dětství. František Štěpán Lotrinský byl pohledný, vzdělaný a na vídeňském dvoře platil za vzor elegance. Když se vzali, tvořili ideální pár, alespoň navenek. A také v reálu to byla láska se vším všudy, silná, vášnivá a plná ran.
František měl slabost pro jiné ženy a dvorní šeptanda jela naplno. Marie Terezie trpěla, ale navenek nikdy nic nepřiznala. Místo rozchodů a žárlivých scén se uzavřela do sebe a víc se soustředila na práci. Když cítila bolest, měnila ji v aktivitu. Zakazovala prostituci, dohlížela na mravy, a sama si pečlivě chránila svou pověst.
Porodila šestnáct dětí, jedenáct dcer a pět synů. Většinu života byla buď těhotná, nebo v šestinedělí. I přesto dokázala řídit říši, vést jednání, podepisovat zákony. V její ložnici se střídaly kolébky s politickými depešemi.
Smutek, který nikdy nepřebolel
Když její muž zemřel při svatbě jejich syna, zlomilo ji to. Zůstala sama, oblékla černé šaty a už je nikdy nesundala. Nešlo o žádné prázdné gesto, nýbrž o skutečný zármutek. Ostříhala si vlasy, odložila šperky a ve své modlitební knize si zapsala přesný počet hodin, které s Františkem prožila.
Ale i během bolestivého truchlení dál vládla. Z jejích šestnácti dětí vzešla nejznámější z nich, Marie Antoinetta, nešťastná královna Francie. Ironií osudu se dcera, kterou matka tolik varovala před přepychem, stala obětí právě té společnosti, na kterou byla hrdá.
Marie Terezie zemřela ve Vídni v roce 1780, ve třiašedesáti letech. Po čtyřech desetiletích vlády zanechala říši silnější, než jakou ji převzala.
Zdroje: autorský text, ČT, dějepis
.jpg){kind=link}