Naše znalosti okolního světa se neustále vyvíjejí, stejně jako technologie, které k tomu používáme. Od toho se odvíjejí i četné revize „již známého“ v momentě, kdy je objevena třeba nová technika snímání nebo jiné detekce. Kartografie, tedy kreslení map, byla během středověku něco zcela jiného než dnes. Šlo spíše o umění než vědu.
Trochu jiný světadíl
Mapa Turka Piriho Reise pochází z roku 1513 a na gazelí kůži ukazuje část tehdejšího světa. Po chvíli zkoumání zaujmou palmy, což se „trochu“ tluče s ním, že má zobrazovat Antarktidu. Ano, tu ledovou Antarktidu, na které pracují polárníci a vědci. Na mapě ale ze sněhu rostou palmové stromy, po podrobnějším zkoumání zaujme i osídlení.
Na mapě ze 16. století tu totiž stojí celé město. Hlavní však je, že celý tento kontinent byl podle dosavadních znalostí objeven až mnohem později. První potvrzené pozorování Antarktidy se totiž odehrálo v roce 1820, nicméně turecký kartograf Hagii Ahmed Muhiddin Piri ji zanesl na papír už počátkem 16. století.
Vážený občan
Piri Reis byl velmi váženým členem císařského námořnictva Osmanské říše. Dosáhl hodnosti admirála a věnoval se také právě kartografii. Už v raném věku se plavil se svým strýcem Kemalem Reisem a za život vytvořil mapy minimálně dvě. V tureckém Istanbulu najdete dodnes uloženou třetinu mapy, ze které je právě zlomek s Antarktidou.
Záhadná přesnost
Piriho mapy jsou záhadným propojením dobových pověstí a moderních objevů včetně ochromující přesnosti. Vzniká nám tak kartografická záhada v podobě Antarktidy bez ledu s přesností dnešních nákresů. Ledová podoba kontinentu se navíc datuje miliony led dozadu, což udivuje lidi z více oborů. Právě ledové vrstvy kontinentu jsou zdrojem znalostí například o atmosféře z obsahu moří před tisíci let.
Jsme technicky mimo?
Piri Reis mohl pro svůj nákres využít znalosti četných mořeplavců. Setkal se asi s Řeky, Araby i Portugaly, mohl využít i zdroje Kryštofa Kolumba. Jeho verze Antarktidy ale vyvolává hlavně otázky o zeměpisných znalostech dřívějších civilizací.
Současně zaráží způsob provedení. Teď nemyslíme uměleckou podobu, ale využití tzv. Mercatorovy projekce. Jde o druh úhlojevného válcového zobrazení map, které se používá hlavně na navigačních mapách. Vlámský geograf Gerhard Mercator ho ale vyvinul až v roce 1569 – dnes jde o kartografický standard.
Jeníček a Mařenka z Arabely dnes: Krásná Hana Igonda Ševčíková dabuje a Ondřej Kepka žije s o 23 let mladší studentkou
Více zdrojů a integrál
Dle doprovodných textů nenakreslil Piri mapu na základě vlastního pozorování pevniny, ale sestavil z několika zdrojů. Pokud jde o Mercatorovu metodu, možná proběhlo něco jako u Newtonova integrálu. Matematický nástroj je totiž připisován G. W. Leibnizovi z roku 1675 a Isaacu Newtonovu z roku 1666. Oba matematici tak diferenciální počet objevili nejspíš nezávisle na sobě.
Piri měl pracovat s cca dvacítkou podobných map. Uvádí osm starověkých Ptolemaiových, arabskou mapu Indie, čtyři nejnovější portugalské a kus od Kryštofa Kolumba.
Pohled historika
Italský historik Diego Cuoghi vidí údajnou Antarktidu jako deformované pobřeží jižní Brazílie, Uruguaye a Argentiny. Na mapě podle něj totiž chybí Hornův mys a průliv Atlantiku a Pacifiku. Moderní verze ale s tou Piriho dokonale souhlasí.
Teorie mořských králů
Nabízí se ještě možnost s Atlantidou, kterou zastával americký badatel Charles Hapgood. Podle jeho předpokladu existovala před tisíci lety pokročilá civilizace sídlící právě v Antarktidě, která tehdy ležela severněji v teplém klimatu. Jde o jeden z výkladů toho, jak zanikla legendární Atlantida. Ta se neměla potopit, ale právě posunout do zimy a tedy zamrznout. Bylo by docela stylové, kdybychom měli bájnou Atlantidu vlastně pořád na očích.
Největší delší dobu nevyřešené zločiny v Česku: Kdo zabil taxikáře či ženu v tramvaji č. 17
Zdroje: EnigmaPlus, Wikipedia, Dotyk
