Když se desetileté Nině z Hradce Králové na rtu objevil nenápadný opar, maminka Lia nepřikládala situaci větší význam. Jenže právě tahle drobnost byla prvním signálem smrtelné nemoci. Akutní myeloblastická leukémie zaútočila bez varování. Ještě ráno měla doma zdravé dítě, večer už balila tašku do nemocnice. Od té chvíle se jim obrátil svět naruby.
První příznak? Opar. Druhý den už jely do Motola
„Příběh začal, když jsem šla s dcerou na kontrolu kvůli oparu na rtu, který se jí vůbec nehojil. Odebrali nám krev a dříve než jsme došly domu nám volali, ať jedem rovnou do nemocnice,“ líčí Lia Polívková moment, kdy se život její i její dcery rozlomil vejpůl.
V nemocnici přišlo kruté zjištění – akutní myeloblastická leukémie. Zhoubná nemoc krvetvorné tkáně, která se rozvíjí rychle a bez milosti. Nina byla okamžitě letecky převezena do pražského Motola. Diagnóza zněla tvrdě a neúprosně: bez léčby by holčička nepřežila ani pár týdnů.
„Nikdy nezapomenu ten pocit, přišla jsem si jako ve zlém snu, ze kterého jsem se bohužel dosud neprobudila. Když jsem se vrátila do pokoje ke své dceři, začala jsem brečet. Zeptala se mne, co se děje, a řekla jsem jí: Nino, jsi moc, moc vážně nemocná a začala jsem brečet ještě víc. Nina se mne zeptala: umřu maminko? Začala plakat i ona, že umřít nechce,“ říká Lia. Nina však od prvního dne projevila ohromnou vnitřní sílu. Mamince podala kapesník a řekla: „Tak to spolu zvládneme jako vždycky, všechno.“
Chemoterapie nezabírala. Zachránila ji až teta
Nina podstoupila intenzivní léčbu. Následovala série chemoterapií, dlouhé týdny izolace, nekonečné dny bolesti, nevolnosti a vyčerpání. Rodina i lékaři doufali, že se organismus vzchopí. Jenže po půl roce přišla další rána – léčba nezabírala.
„Lékaři nám oznámili, že buňky nereagují. Jedinou nadějí byla transplantace kostní dřeně. Jenže vhodného dárce se nedařilo najít. Čas ubíhal, vyčerpání přibývalo. Věděli jsme, že pokud se něco nestane, ztratíme ji,“ vzpomíná Lia.
Záchranu nakonec přinesla Ninina teta, která se nabídla jako dárkyně, i když nebyla ideálním genetickým shodným partnerem. Transplantace představovala obrovské riziko, ale byla to jediná možnost. A zázrak se stal – operace proběhla úspěšně.
Noční horor u Geissenových: Do jejich vily ve Francii vtrhli lupiči. Carmen řízli pod krkem, Robert má zlomené žebro
Po více než roce v nemocnici se Nina mohla konečně vrátit domů. Ztratila vlasy, přibrala léky, její tělo je oslabené, ale v očích má jiskru. A úsměv, který je silnější než jakékoli slovo.
Vyhráno nemá a rodina zoufale potřebuje pomoc
I když už je Nina doma, každodenní boj pokračuje. Musí dodržovat přísná hygienická opatření, jíst bezbakteriální stravu, pravidelně docházet na odběry kostní dřeně do Motola. „Bez auta to nejde. Jízda vlakem či autobusem je vyloučená, sebemenší infekce by ji mohla znovu ohrozit na životě,“ vysvětluje maminka.
Jenže rodinný vůz dosluhuje. A tak Lia založila veřejnou sbírku na platformě Znesnáze21. Chce získat prostředky na opravu starého auta nebo pořízení jiného, bezpečného. Dosud se podařilo vybrat necelých 40 tisíc korun z potřebných 200 tisíc.
A Nina? Pomalu se vrací k životu. Chodí na krátké procházky, znovu kreslí a směje se. Její cesta bude dlouhá, ale její odhodlání je obdivuhodné. Přejeme oběma hodně sil!
Týden plný zvratů v seriálu Ulice: Přichází trenér Rada, loučí se Sára a Běta opět zamíchá kartami
Zdroje: Znesnáze21, P3tule, Lia Polívková
